ALGOL (zkratka pro ALGOrithmic Language)[1] patří do skupiny imperativních počítačových programovacích jazyků. Byl původně vyvinutý v polovině 50. let 20. století, výrazně ovlivnil mnoho ostatních programovacích jazyků a byl standardní metodou pro popis algoritmů, používaný ACM v učebnicích a akademických pracích na dalších více než 30 let.[2] Uvažujeme-li, že většina současných jazyků je „algol-like“, byl Algol ze čtyř tehdejších vyšších programovacích jazyků (ještě Fortran, Lisp a COBOL) pravděpodobně nejúspěšnější. Byl navržen tak, aby se vyvaroval některých vnímaných problémů ve Fortranu a nakonec pozdvihl mnoho dalších programovacích jazyků, včetně jazyka B, Pascalu a jazyka C.
ALGOL zavedl kód v blocích a párování klíčových slov begin
a end
pro jejich ohraničení, byl také prvním jazykem, který uměl definovat vnořené funkce (nested function) se statickým rozsahem (lexical scope). Kromě toho to byl první programovací jazyk, který přitáhl pozornost k formálnímu definování jazyka a via Algol 60 Report zavedl Backusovu–Naurovu formu, určující principy zápisu konstrukce jazyka.