Abdulhamid II.

Abdulhamid II.
Narození	21. září 1842 Istanbul
Úmrtí	10. února 1918 (ve věku 75 let) Beylerbeyi Palace
Pohřben/a	mauzoleum Mahmúda II.
Tituly a úřady
Sultán Osmanské říše (Pádišáh)
Období	31. srpna 1876 – 27. dubna 1909
Předchůdce	Murad V.
Nástupce	Mehmed V.
Manžel/ka	Nazikedâ Kadın Efendi Sazkâr Hanım Efendi Müşfika Kadın Efendi Peyveste Hanımefendi Fatma Pesend Hanımefendi Behice Hanımefendi Emsalinur Kadınefendi Dilpesend Kadınefendi Nurefsun Kadınefendi Mezide Mestan Kadınefendi Bedrifelek Kadınefendi Biydâr Kadın Efendi Saliha Naciye Hanım
Děti	Ulviye Sultan, Mehmet Selim Efendi, Zekiye Sultan, Fatma Naime Sultan, Naile Sultan, Mehmed Burhaneddin Efendi, Şadiye Sultan, Hamide Ayşe Sultan, Refia Osmanoglu, Abdürrahim Hayri Efendi, Mehmet Abid Efendi, Hatice Sultan, Şehzade Mehmed Abdülkadir, Mehmed Burhameddin, Prince of Turkey a Şehzade Ahmed Nuri
Otec	Abdülmecid I.
Matka	Tirimüjgan Sultan
Příbuzní	Murad V., Mehmed V., Mehmed Burhaneddin Efendi (1849-1876), Şehzade Ahmed Nureddin, Şehzade Selim Süleyman, Mehmed VI. a Ahmed Kemaleddin (sourozenci) Rahime Perestu Sultan (adoptivní rodič)
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna Grand Commander of the Royal House Order of Hohenzollern Řád Kamehameha I. Řád sv. Huberta Řád chryzantémy … více na Wikidatech
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Abdülhamid II. (jiné přepisy: Abdülhamit II., Abdulhamid II., Abdü 'l-Hamíd; arab. Abd al-Hamíd II., Abdu 'l-Hamíd, arab. nepřesně Abdul Hamíd II., arab. nepřesně Abdulhamíd II.; 21. září 1842, Konstantinopol – 10. února 1918, Konstantinopol) byl turecký sultán. Rozporuplná osoba tureckých dějin. Podporoval rozvoj školství a infrastruktury a považoval se za hlavu všech muslimů (chalífa). Jeho hlavním politickým spojencem bylo Německo.

I když zpočátku usiloval o demokratické reformy říše (první ústava^[1], vyhlášení konstituční monarchie), tak po porážce ve válce s Ruskem v roce 1878 je všechny sám zrušil. Krvavě potlačil povstání v Arménii a řecké nepokoje na Krétě, což v roce 1897 vedlo k řecko-turecké válce.

Po vítězství mladoturků byl v roce 1908 přinucen obnovit ústavu. V roce 1909 byl sesazen a poslán do vyhnanství do Soluně.