Back أكوي تيرمي Arabic اكوى تيرمى ARZ آکوئیترمی AZB Акуи Терме Bulgarian Acqui Terme Breton Acqui Terme Catalan Акви-Терме CE Acqui Terme (munisipyo) CEB Acqui Terme German Άκκουι Τέρμε Greek
| Acqui Terme | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 44°40′34″ s. š., 8°28′7″ v. d. |
| Nadmořská výška | 156 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) středoevropský čas UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Itálie |
  Acqui Terme | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 33,3 km² |
| Počet obyvatel | 18 967 (2023)[1] |
| Hustota zalidnění | 569,6 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | comune |
| Telefonní předvolba | 0144 |
| PSČ | 15011 |
| Označení vozidel | AL |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Acqui Terme (italská výslovnost [ˈakkwi ˈtɛrme]) je město a comune v provincii Alessandria v Piemontu v severní Itálii. Nachází se asi 35 km jihojihozápadně od Alessandrie. Je jednou z hlavních vinařských obcí z italské vinařské provincie Brachetto d'Acqui.[2]
Horké sirné prameny byly slavné už v dobách, kdy zde bylo římské město Aquae Statiellae; starověké lázně zmiňují Paulus Diaconus a kronikář Liutprand z Cremony.[3] V roce 1870 architekt Giovanni Ceruti navrhl malý pavilon, známý jako La Bollente, na místě v centru města, kde voda vyvěrá s teplotou 75 °C (167 °F).
V římském období bylo město spojeno silnicí s Alba Pompeia a Augusta Taurinorum (Turín). Místní ligurský kmen Statielliů se brzy připojil k Římanům, ale byl napaden v roce 173 př. n. l. a někteří jeho členové byli odsunuti na sever od Pádu. V sousedství města v blízkosti řeky Bormida jsou pozůstatky antického akvaduktu, který město zásoboval vodou.[3]
V 6. století se město Acqui Terme stalo součástí Langobardského království. Biskupství je zde od roku 978 a nezávislou obcí se město stalo v roce 1135. V roce 1278 bylo připojeno k Markrabství montferratskému, ke kterému patřilo až do nabytí Vévodstvím savojským.
Železniční trať do Janova byla otevřena v roce 1892.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ JOSEPH., Bastianich,. Vino italiano : the regional wines of Italy. Rev. and updated. vyd. New York: Clarkson Potter, 2005. xi, 531 pages s. Dostupné online. ISBN 1400097746, ISBN 9781400097746. OCLC 76920977 S. 132, 153, 419.
- ↑ a b Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Acqui". Encyclopædia Britannica. 1 (11th ed.). Cambridge University Press. p. 154.