Back ادالريش دوق الالزاس ARZ Етихо Bulgarian Adalrich Breton Eticó I Catalan Eticho German Adalrich, Duke of Alsace English Eticho/Adalricus Spanish Etichon-Adalric d'Alsace French Eticone Italian Eticho I Dutch
| Adalrich, vévoda z Alsaska | |
|---|---|
 | |
| Narození | 7. století |
| Úmrtí | 690 |
| Místo pohřbení | Klášter Mont Sainte-Odile |
| Povolání | aristokrat |
| Choť | Berswinda z Austrasie[1][2] |
| Děti | Adalbert svatá Otýlie Batticho Eticho II/Haicho[3] Hugh z Alsaska |
| Rod | Etichonovci |
| Příbuzní | Liutfrid, Duke of Alsace[4], Eugénie d'Alsace, Attala[4], Gundelina a Eberhard of Alsace[4] (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Adalrich také známý jako Eticho (latinsky Adalricus) (7. století? – po roce 683?) byl franský vévoda z Alsaska, zakladatel dynastie Etichonovců a podle některých zdrojů i předek Habsburků.[5] Adalrich byl zároveň velmi vlivnou osobností mocenské politiky Austrasie na konci 7. století.
Adalrichova rodina pocházela z pagusu Attoariensis,[6] kolem Dijonu v severním Burgundsku. V polovině 7. století se v tomto regionu Adalrichova rodina pod vedením vévody Amalgara a jeho manželky Aquiliny stala významnými zakladateli a patrony klášterů.[7]
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ a b c Georges Bischoff, Georges Foessel, Christian Baechler: Nouveau dictionnaire de biographie alsacienne. 1982.
- ↑ BROWN, Warren C.; GÓRECKI, Piotr. Conflict in Medieval Europe: Changing Perspectives on Society and Culture. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-1-351-94972-9. (anglicky)
- ↑ Liste des Comtes de Chalon-sur-Saône - Název místa přežil v názvu Isembard, hraběte d'Attuyer z 9. století. gilles.maillet.free.fr [online]. [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vévoda Amalgar a jeho manželka Aquilina, o niž se říká, že je dcerou Waldalena, vévody v oblasti mezi Alpami a Jurou, jsou součástí rekonstruovaného rodokmenu spojujícího alsaské Etichonovce s galořímským předkem prostřednictvím Flaviů. Tuto variantu uvádí Christian Settipani ve zprávě „La transition entre mythe et réalité“, Archivum 37 (1992: 27-67). Christian Settipani spekuluje o spojení Flaviů s Felixem Ennodiem a Syagriem.