Adolf Jellinek

Adolf Jellinek
Narození	26. června 1821 (26. sivanu 5581) Drslavice
Úmrtí	28. prosince 1893 (19. tevetu 5654) (ve věku 72 let) Vídeň
Povolání	rabín a Rabbinic literature scholar
Denominace	judaismus
Vzdělání	Šlomo Jehuda Rappaport a Leopold Zunz
Žáci a následovníci	Adolf Kurrein Jicchak Hirš Weiss
Hlavní zaměření	kabala, židovská mystika, kázání, rabínská literatura, biblická kritika a úsloví
Významná díla	Bejt midraš
Děti	Emil Jellinek Georg Jellinek Max Hermann Jellinek Charlotte Zels
Pohřben	Starý židovský hřbitov ve Vídni
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Jellinek (hebrejsky אהרן ילינק‎, Aharon Jelinek, 26. června 1821, Drslavice – 28. prosince 1893, Vídeň) byl nekonvenční vídeňský vrchní rabín a židovský učenec, autor teologických spisů. Bývá považován za největšího židovského kazatele 19. století.^[1] Publikováno bylo na 200 jeho kázání. Jeho nejvýznamnější psaná díla se týkají výkladu Písma (midraš), dále jde o spisy psychologické a homiletické. Zabýval se také historií Kabaly.

Po působení v Lipsku v letech 1845 až 1856 byl rabínem ve Vídni, kde se stal rovněž mluvčím liberálních Židů. Vrchním rabínem byl Jellinek zvolen roku 1892, i poté se však považoval jen za kazatele.^[1]

Jellinek odmítal sionismus, protože podle něj potvrzoval antisemitské přesvědčení o tom, že židé jsou v evropské společnosti cizorodým prvkem. Sám středoevropské židy považoval za nositele německého jazyka a kultury. Podporoval také zavádění nových prvků do náboženských obřadů, například využití varhan v synagogách, čímž chtěl přitáhnout „nábožensky vlažné“. Za židy uznával i neobřezané chlapce. Jeho názory mu tak přinášely kritiku konzervativců.^[1]