Adolf von Baeyer

Adolf von Baeyer
Rodné jméno	Johann Friedrich Wilhelm Adolf von Baeyer
Narození	31. října 1835 Berlín
Úmrtí	20. srpna 1917 (ve věku 81 let) Starnberg nebo Mnichov
Místo pohřbení	Lesní hřbitov v Mnichově
Alma mater	Humboldtova univerzita Gentská univerzita Univerzita Heidelberg Mnichovská univerzita Gymnázium Fridricha Viléma
Povolání	chemik a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Mnichovská univerzita Humboldtova univerzita Štrasburská univerzita
Ocenění	Davyho medaile (1881) zahraniční člen Královské společnosti (1885) Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1891) Liebigova medaile (1903) Nobelova cena za chemii (1905) … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	luteránství
Choť	Adelheid Bendemann
Děti	Otto von Baeyer Hans von Baeyer
Rodiče	Johann Jacob Baeyer
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Friedrich Wilhelm Adolf von Baeyer (31. října 1835 Berlín – 20. srpna 1917 Starnberg) byl německý chemik, který syntetizoval indigo^[1] a v roce 1905 získal Nobelovu cenu za chemii za „výzkum organických barviv a hydroaromatických sloučenin“.^[2] Studoval matematiku a fyziku na Humboldtově univerzitě a poté odjel do Heidelbergu studovat chemii s Robertem Bunsenem. Tam pracoval převážně v laboratoři Friedricha Kekulého. V roce 1860 se stal lektorem na Gewerbeinstitut Berlin (dnes Technická univerzita Berlín) a v roce 1871 profesorem na Univerzitě ve Štrasburku. V roce 1875 se pak stal profesorem chemie na Mnichovské univerzitě.

Mezi jeho úspěchy patří syntéza a popis rostlinného barviva indiga, objev fenolftaleinových barviv, výzkum polyacetylenů, oxoniových solí, nitroso sloučenin a derivátů kyseliny močové (včetně objevu kyseliny barbiturové, základní složky barbiturátů, roku 1864). Jako první navrhl v roce 1869 správný chemický vzorec indolu.