Adolf von Baeyer | |
---|---|
![]() | |
Rodné jméno | Johann Friedrich Wilhelm Adolf von Baeyer |
Narození | 31. října 1835 Berlín |
Úmrtí | 20. srpna 1917 (ve věku 81 let) Starnberg nebo Mnichov |
Místo pohřbení | Lesní hřbitov v Mnichově |
Alma mater | Humboldtova univerzita Gentská univerzita Univerzita Heidelberg Mnichovská univerzita Gymnázium Fridricha Viléma |
Povolání | chemik a vysokoškolský učitel |
Zaměstnavatelé | Mnichovská univerzita Humboldtova univerzita Štrasburská univerzita |
Ocenění | Davyho medaile (1881) zahraniční člen Královské společnosti (1885) Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1891) Liebigova medaile (1903) Nobelova cena za chemii (1905) … více na Wikidatech |
Nábož. vyznání | luteránství |
Choť | Adelheid Bendemann |
Děti | Otto von Baeyer Hans von Baeyer |
Rodiče | Johann Jacob Baeyer |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Johann Friedrich Wilhelm Adolf von Baeyer (31. října 1835 Berlín – 20. srpna 1917 Starnberg) byl německý chemik, který syntetizoval indigo[1] a v roce 1905 získal Nobelovu cenu za chemii za „výzkum organických barviv a hydroaromatických sloučenin“.[2] Studoval matematiku a fyziku na Humboldtově univerzitě a poté odjel do Heidelbergu studovat chemii s Robertem Bunsenem. Tam pracoval převážně v laboratoři Friedricha Kekulého. V roce 1860 se stal lektorem na Gewerbeinstitut Berlin (dnes Technická univerzita Berlín) a v roce 1871 profesorem na Univerzitě ve Štrasburku. V roce 1875 se pak stal profesorem chemie na Mnichovské univerzitě.
Mezi jeho úspěchy patří syntéza a popis rostlinného barviva indiga, objev fenolftaleinových barviv, výzkum polyacetylenů, oxoniových solí, nitroso sloučenin a derivátů kyseliny močové (včetně objevu kyseliny barbiturové, základní složky barbiturátů, roku 1864). Jako první navrhl v roce 1869 správný chemický vzorec indolu.