Aeneis

Aeneis
Aeneás prchá z hořící Tróje, obraz Federica Barocciho
Autor	Publius Vergilius Maro
Původní název	Aenēis
Země	starověký Řím
Jazyk	latina
Žánr	epika a epos
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aeneis, vyslov énéjis^[1] (genitiv Aeneidy), též Aeneida je Vergiliův epos. Je psána latinsky v hexametrech, byla vytvořena v letech 29–19 př. n. l. jako poslední básníkovo dílo. Některé metrické a dějové nedostatky svědčí o nedokončenosti. Skládá se ze dvanácti knih, obsahuje 9 896 veršů.

Aeneis je velmi ovlivněna homérskými eposy, Íliadou a Odysseiou, co do stylu i látky. Prvních šest knih eposu líčí příběh bájného hrdiny Aenea, který uprchl z hořící Tróje a odešel do Itálie, a vytváří tak paralelu k příběhu Odysseie; druhá polovina pak popisuje příchod Aenea a jeho druhů do Itálie a boje s italskými kmeny, čímž je naopak paralelou k vyprávění Íliady. Příběh kromě toho obsahuje množství epizod a vedlejších vyprávění (příběh o kartaginské královně Didoně, která se do Aenea zamiluje, příběh o statečné Amazonce Camille či Aeneovo retrospektivní vyprávění o trojské válce). Aeneas, pojímaný jako praotec římského národa, v básni funguje jako ztělesnění a vzor římských ctností.

Cílem eposu bylo vytvořit národní epos Římanů, srovnatelný s Homérem; zároveň měl epos funkci didaktickou jako poučení o „římských ctnostech“ a rovněž jinotajnou funkci politickou, neboť ideologicky podpořil politiku císaře Augusta, údajného potomka bájného Aenea.