Andreas Papandreu | |
---|---|
Andreas Papandreu (1968) | |
Předseda vlády Řecka | |
Ve funkci: 13. října 1993 – 17. ledna 1996 | |
Předchůdce | Konstantinos Mitsotakis |
Nástupce | Kostas Simitis |
Ve funkci: 21. října 1981 – 2. července 1989 | |
Předchůdce | Georgios Rallis |
Nástupce | Tzannis Tzannetakis |
Stranická příslušnost | |
Členství | Unie středu Panhelénské socialistické hnutí |
Narození | 5. února 1919 Chios |
Úmrtí | 23. června 1996 (ve věku 77 let) Ekali nebo Athény |
Příčina úmrtí | kardiovaskulární onemocnění |
Místo pohřbení | První athénský hřbitov |
Choť | Margaret Chant-Papandreou (1951–1989) Dimitra Liani (1989–1996) |
Rodiče | Georgios Papandreou a Sofia Mineyko |
Děti | Jorgos Papandreu Níkos Papandréou Andreas Papandreou Sofia Papandreou Emilia Nyblom |
Příbuzní | George G. Papandreou (bratr) Zygmunt Mineyko (dědeček z matčiny strany) Zygmunt Mineyko (děd) |
Alma mater | Athénská univerzita Athens College Harvardova univerzita Minnesotská univerzita |
Profese | politik, ekonom a vysokoškolský učitel |
Náboženství | Řecká pravoslavná církev |
Ocenění | velkokříž Řádu Isabely Katolické (1983) Doctor honoris causa Jagellonské univerzity v Krakově velkokříž Řádu svobody Guggenheimovo stipendium |
Podpis | |
Commons | Andreas Papandreou |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Andreas Georgiou Papandreu (5. února 1919 Chios – 23. června 1996 Ekali, Athény) byl řecký socialistický politik a ekonom, jedna z klíčových figur řecké politiky 20. století. Byl premiérem Řecka v letech 1981–1989 a 1993–1996. Založil politickou stranu Panhelénské socialistické hnutí (Πανελλήνιο Σοσιαλιστικό Κίνημα) známé pod zkratkou PASOK. Byl synem Georgiose Papandrea, který byl řeckým ministerským předsedou v letech 1944–1945, 1963 a 1964–1965. Jeho synem je Jorgos Papandreu, taktéž politik a bývalý ministerský předseda.
Nástup Andrease Papandrea k moci v roce 1981 znamenal přelom v řecké politice, neboť se levice ujala vlády po 50 letech hegemonie konzervativních, často nedemokratických sil. Jeho vláda proto přijala celou řadu demokratizačních opatření, například uzákonila právo na stávku, posílila parlament na úkor nevoleného prezidenta či zvýraznila úlohu regionálních samospráv. Řada emigrantů z Řecké občanské války se za Papandreovy vlády mohla vrátit domů.