Andreas Papandreu

Andreas Papandreu
Andreas Papandreu (1968)
Předseda vlády Řecka
Ve funkci: 13. října 1993 – 17. ledna 1996
Předchůdce	Konstantinos Mitsotakis
Nástupce	Kostas Simitis
Ve funkci: 21. října 1981 – 2. července 1989
Předchůdce	Georgios Rallis
Nástupce	Tzannis Tzannetakis
Stranická příslušnost
Členství	Unie středu Panhelénské socialistické hnutí
Narození	5. února 1919 Chios
Úmrtí	23. června 1996 (ve věku 77 let) Ekali nebo Athény
Příčina úmrtí	kardiovaskulární onemocnění
Místo pohřbení	První athénský hřbitov
Choť	Margaret Chant-Papandreou (1951–1989) Dimitra Liani (1989–1996)
Rodiče	Georgios Papandreou a Sofia Mineyko
Děti	Jorgos Papandreu Níkos Papandréou Andreas Papandreou Sofia Papandreou Emilia Nyblom
Příbuzní	George G. Papandreou (bratr) Zygmunt Mineyko (dědeček z matčiny strany) Zygmunt Mineyko (děd)
Alma mater	Athénská univerzita Athens College Harvardova univerzita Minnesotská univerzita
Profese	politik, ekonom a vysokoškolský učitel
Náboženství	Řecká pravoslavná církev
Ocenění	velkokříž Řádu Isabely Katolické (1983) Doctor honoris causa Jagellonské univerzity v Krakově velkokříž Řádu svobody Guggenheimovo stipendium
Podpis
Commons	Andreas Papandreou
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andreas Georgiou Papandreu (5. února 1919 Chios – 23. června 1996 Ekali, Athény) byl řecký socialistický politik a ekonom, jedna z klíčových figur řecké politiky 20. století. Byl premiérem Řecka v letech 1981–1989 a 1993–1996. Založil politickou stranu Panhelénské socialistické hnutí (Πανελλήνιο Σοσιαλιστικό Κίνημα) známé pod zkratkou PASOK. Byl synem Georgiose Papandrea, který byl řeckým ministerským předsedou v letech 1944–1945, 1963 a 1964–1965. Jeho synem je Jorgos Papandreu, taktéž politik a bývalý ministerský předseda.

Nástup Andrease Papandrea k moci v roce 1981 znamenal přelom v řecké politice, neboť se levice ujala vlády po 50 letech hegemonie konzervativních, často nedemokratických sil. Jeho vláda proto přijala celou řadu demokratizačních opatření, například uzákonila právo na stávku, posílila parlament na úkor nevoleného prezidenta či zvýraznila úlohu regionálních samospráv. Řada emigrantů z Řecké občanské války se za Papandreovy vlády mohla vrátit domů.