Anna Mina Mazzini

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Anna Mina Mazzini
Mina 1973
Základní informace
Rodné jméno	Anna Maria Mazzini
Jinak zvaná	Mina
Narození	25. března 1940 Busto Arsizio, Itálie Itálie
Žánry	Pop, Soul, Jazz, R&B, Blues, Rock 'n' roll, Bossa Nova, Nuevo Tango
Povolání	Zpěvačka
Hlasový obor	soprán
Aktivní roky	1958 – dosud
Ocenění	Targa Tenco (1987) velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku (2001) Ambrogino d'oro (2015)
Manžel(ka)	Virgilio Crocco (1970–1973) Eugenio Quaini (od 2006)
Partner(ka)	Corrado Pani (1962–1963) Alfredo Cerruti (1973–1976) Augusto Martelli
Děti	Massimiliano Pani Benedetta Mazzini
Příbuzní	Alfredo Mazzini (bratr)
Web	Mina Mazzini
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mina Mazzini známá jako Mina, rodným jménem Mina Anna Maria Mazzini (* 25. března 1940) je italská popová zpěvačka.

Díky svému hlasu a přednesu písně se stala hvězdnou atrakcí různých italských televizních show a byla dominantní postavou italských hudebních žebříčků.

Prodala přes 76 miliónů nosičů.

V roce 1978 opustila pódia a věnovala se vydávání studiových alb s roční frekvencí až do dnešní doby.

Byla první italskou ženskou rockerkou, která se objevila v televizi (1959). Její hlasitý synkopovaný zpěv jí vysloužil přezdívku „Královna uřvanců“.

Pro její divoká gesta a vlnění tělem ji veřejnost také pojmenovala „Tygřicí z Cremony“. Po změně svého hudebního projevu na lehčí pop zaplnila přední žebříčky hitparád v Západním Německu a Japonsku, kde se v letech 1962–1964 v těchto zemích stala nejpopulárnějším mezinárodním umělcem. Její hit Renato v původním surf rockovém znění se stal popovým standardem v Estonsku. V baladě Il cielo in una stanza, kterou zpívala spolu s Ginem Paolim (1960) předvedla uhlazený a procítěný zpěv, píseň se umístila na hudebním žebříčku v USA.

V roce 1963 byla zakázána v italské televizi i rádiu kvůli svému těhotenství a vztahu s ženatým hercem což se neslučovalo s katolickým a měšťáckým cítěním té doby. Po zrušení tohoto zákazu znovu nechtěla společnost RAI vysílat její písně, které byly podle nich v přímém rozporu s náboženstvím, zpívalo se v nich o kouření, sexu (např. písně Ta-ra-ta-ta a Sacumdi Sacumda). Svou image „zkažené dívky“ Mina ještě potvrdila sexy vzhledem a výstředním chováním což se projevovalo kouřením na veřejnosti, obarvenými blond vlasy a vyholeným obočím.

Minin hlas se vyznačuje osobitým zabarvením a velkou energií. Hlavní námět jejich písní je o trápení, které láska obnáší a které dramaticky interpretuje – např. Un bacio e troppo poco (1965) a Portati via (2005). Ve svém repertoáru také spojila klasický italský pop s blues a soulem – Se stasera sono qui (1968), Deborah (1968) spolu se skladatelem Lucio Battistim (1969–1970).

V nahrávce Balada para mi muerte (1972) představila v Itálii ve spolupráci s Ástor Piazzollou nuevo tango. Přední italští skladatelé vytvořili skladby s velkým vokálním rozsahem a neobyčejnou progresivní harmonizací aby dali vyniknout jejímu pěveckému umění zvláště ve skladbách Brava (Bruno Canfora 1965) a v pseudo-seriálu Se Telefonando (Ennio Morricone 1966). Její balada Grande grande grande (aranžér – Pino Presti) se dostala v r. 1973 díky Shirley Bassey na hudební žebříčky USA, Velké Británie a Austrálie.

Z Mininy „oddechovky“ Parole parole udělali světový hit Dalida a Alain Delon (1973).