Antiscientismus (z řeckého αντι – anti (proti) a latinského scientia – vědění) je kritický myšlenkový proud poukazující na omezenost či jednostrannost vědeckého poznání.[1] Antiscientický postoj totiž neuznává možnost vědeckých postupů či metodologií k vyvozovaní všeobecné znalosti či praktické aplikaci. Přesvědčení antiscientistů vězí ve vědeckém redukcionismu jako prostředku k všeobecnému poznání.
Antiscientický přístup k souzení vědeckých metod a poznatků je možno dělit na dvě podoby, dle jejich kritických reakcí. Umírněný postoj soudu zastává názor nedostatečnosti vědeckých poznatků, a to i přes nespornost jejich dosavadních výsledků; tento postoj je typický zejména pro filozofii a fenomenologii Edmunda Husserla či jeho žáka a nástupce Martina Heideggera. Oproti tomu radikálnější kritický přístup se řídí tím, že věda je chybná ve všech směrech jejího poznání; dále rozvinuto v dílech postmoderních či poststrukturálních. Tento přístup je dále podporován i určitými sympatizanty genderových studií.[2]
- ↑ Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha : Academia, 1997 (1998 tisk). Dotisk. ISBN 80-200-0607-9. Heslo „antiscientizmus“, s. 60.
- ↑ TVRDÝ, Filip. Antiscientismus, konceptuální analýza, naturalismus. Pro-Fil [online]. 2018, 19(1), 49-61 DOI: 10.5817/pf18-1-1764. ISSN 1212-9097.