Antonio Labriola | |
---|---|
Narození | 2. července 1843 Cassino |
Úmrtí | 12. února 1904 (ve věku 60 let) Řím |
Místo pohřbení | Protestantský hřbitov, Řím |
Alma mater | Neapolská univerzita Fridricha II. |
Povolání | filozof, vysokoškolský učitel, novinář a spisovatel |
Zaměstnavatel | Univerzita La Sapienza |
Děti | Teresa Labriola |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antonio Labriola (2. červenec 1843, Cassino – 12. únor 1904, Řím) byl italský filozof a marxistický teoretik, učitel Antonia Gramsciho. Kromě Marxe byl ovlivněn Hegelem a učením Johanna Friedricha Herbarta. Silně ovlivnil vývoj italského socialismu, přeložil mj. Komunistický manifest do italštiny. Nepodílel se ovšem příliš na politickém životě, marxismem se zabýval spíše akademicky. Známé je jeho označení marxismu jako "filozofie praxis", k čemuž se pak přihlásil i Gramsci. Byl učitelem též liberálního myslitele a politika Benedetto Croceho. Byl přítelem Friedricha Engelse, intenzivně korespondoval s Georgesem Sorelem (jeho kniha Discorrendo di socialismo e filosofia jsou vlastně dopisy Sorelovi), známá je jeho polemika o marxismu s Tomášem Garriguem Masarykem kolem roku 1889.