Argumentace (z lat. argumentum, důvod, důkaz, od arguó, vysvětlit, prokázat, obvinit) je přesvědčování pomocí důvodů a důkazů, které mají vést k přijetí nebo naopak vyvrácení určitého tvrzení či teze. Má velký význam ve veřejném životě, ve vědách, ve filosofii, v logice a v právu. Souvisejícími otázkami se zabývá teorie argumentace.[1]
Argumentace je proces cíleného předkládání tvrzení a informací, jehož cílem je dosáhnout u přesvědčované strany změny názoru na určitou skutečnost či otázku.[2] Při argumentaci je nejdříve předneseno tvrzení, jež je následně podpořeno a zdůvodněno argumenty.
V argumentační výpovědi se za pomoci výroků (předpokladů) zdůvodňuje nějaký jiný výrok (závěr), zásadě problematický či kontroverzní a má vést k přijetí nebo naopak vyvrácení určitého tvrzení (teze). Standardizace argumentu spočívá ve vyčlenění předpokladů a závěru z argumentační výpovědi, jakož i jejich stručné, jasné a emocionálně neutrální prezentaci ve tvaru samostatných, plynulých výroků.
Rozlišují se dva druhy argumentace podle toho, zda je založena na faktech či nikoliv – argumentace věcná a nevěcná.
- ↑ ARGUMENTUM - E-course of Argumentation Theory for the Human and Social Sciences. www.argumentum.ch [online]. [cit. 2022-05-07]. Dostupné online.
- ↑ KLAPETEK, Milan. Komunikace, argumentace, rétorika. 1. vyd. vyd. Praha: Grada 247 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-2652-6, ISBN 80-247-2652-1. OCLC 276816969