Atlantologie[1][2][3][4] je hypotetický vědní obor zabývající se možností historicity existence vyspělé civilizace ostrovního státu či říše Atlantis (Atlantida), popisované řeckým filozofem, pedagogem a matematikem Platónem (427 př. n. l. – 347 př. n. l.) v jeho dialozích Tímaios a Krítiás.[5] Ostrov a kultura samotná měla existovat do doby svého zániku, Platónem určené do doby 9 000 let před životem řeckého státníka Solóna (který žil v letech nejspíš 638–555 př. n. l.), tedy do doby přibližně 9 600 př. n. l.. Platón tedy časově zařadil zánik Atlantidy do doby přibližně 11 600 let před současností. Měl se rozkládat na západ za Héraklovými (Herkulovými) sloupy, ztotožňovanými nejčastěji s dnešním Gibraltarským průlivem a jeho skálami, tedy nejspíše v Atlantském oceánu.
Atlantologie se tak zabývá možností historicity Platónova popisu Atlantidy a všemi z toho případně vyplývajícími souvislostmi. Popis samotný a informace o Atlantidě měl Platónovi zprostředkovat jeho předek Solón, který se měl o Atlantidě dozvědět od egyptských kněží v chrámu v egyptském městě Sais, kteří mu měli převyprávět část Řeky zapomenuté dávné historie středomoří včetně války s Atlantidou. Atlantologie tak pátrá po hypotetických hmotných památkách, ale i po hypotetickém kulturním a civilizačním vlivu Atlantidy na své bližší či vzdálenější okolí.