Aurikuloterapie (auricula = latinsky ušní boltec) patří do rámce metod, předpokládajících existenci tzv. mikrosystémů. Podle této představy se na povrch ušního boltce promítá ve zmenšeném měřítku lidské tělo, nejčastěji v podobě, jakou zaujímá lidský plod v děloze (homunculus). Na ušním boltci tak vzniká mapa jednotlivých orgánových systémů, na které se aurikuloterapie snaží působit na více než 100 bodech. Bolest, vyvolaná dotykem jemnou sondou v těchto místech má mít diagnostickou hodnotu, tlakem nebo píchnutím jehlou do bodů (o velikosti 0,2 mm) lze orgány ovlivnit léčebně.[1] Účinnost metody, stejně jako mapování uší není založeno ani není podloženo lékařskými nebo vědeckými důkazy.[2][3]