Back التهام ذاتي Arabic অটোফেজি Assamese Autofaqiya Azerbaijani Аўтафагія Byelorussian Автофагия Bulgarian আত্মভক্ষণ Bengali/Bangla Autofagija BS Autofàgia Catalan Autofagi Danish Autophagozytose German
Autofagie (z řec. αὐτόφαγος („autóphagos“) – sám sebe jíst[1]) je buněčný proces, při kterém jsou vnitrobuněčné makromolekulární struktury nebo celé organely rozkládány (degradovány) pomocí lysozómu, či u rostlin pomocí vakuoly.[1][2][3] V určité formě se pravděpodobně vyskytuje u většiny eukaryotických organizmů s možnou výjimkou některých primitivních prvoků.[1] Je to jeden z mechanizmů udržení buněčné homeostázy (stálost vnitřního prostředí). Umožňuje buňce recyklovat staré buněčné komponenty či nefunkční proteiny a představuje nouzový zdroj energie ve stresových podmínkách. V imunitním systému se dále autofagie podílí na boji proti patogenním mikroorganismům vstupujícím do buněk a prezentaci antigenů na buněčném povrchu.[2]
- ↑ a b c HUGHES, Timothy; RUSTEN, Tor Erik. Origin and Evolution of Self-Consumption: Autophagy. [s.l.]: Landes Bioscience Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b FENG, Yuchen; HE, Ding; YAO, Zhiyuan. The machinery of macroautophagy. Cell Research. 2014-01, roč. 24, čís. 1, s. 24–41. Dostupné online [cit. 2020-12-09]. ISSN 1001-0602. doi:10.1038/cr.2013.168. PMID 24366339. (anglicky)
- ↑ YANG, Zhifen; KLIONSKY, Daniel J. An Overview of the Molecular Mechanism of Autophagy. Příprava vydání Beth Levine, Tamotsu Yoshimori, Vojo Deretic. Svazek 335. Berlin, Heidelberg: Springer Berlin Heidelberg Dostupné online. ISBN 978-3-642-00301-1, ISBN 978-3-642-00302-8. doi:10.1007/978-3-642-00302-8_1. S. 1–32. DOI: 10.1007/978-3-642-00302-8_1.