Binjamin Ben Eli'ezer

Binjamin Ben Eli'ezer בנימין בן אליעזר‎
Ben Eli'ezer v roce 2008
25. ministr průmyslu, obchodu a práce Izraele
Ve funkci: 31. března 2009 – 18. ledna 2011
Předchůdce	Eli Jišaj
Nástupce	Šalom Simchon
19. ministr obrany Izraele
Ve funkci: 7. března 2001 – 2. listopadu 2002
Předchůdce	Ehud Barak
Nástupce	Šaul Mofaz
Stranická příslušnost
Členství	Strana práce
Narození	12. února 1936 Basra
Úmrtí	28. srpna 2016 (ve věku 80 let) Tel Aviv
Místo pohřbení	hřbitov ha-Darom
Kneset	11.–19.
Profese	politik a důstojník
Náboženství	judaismus
Ocenění	Řády, vyznamenání a medaile Izraele
Commons	Binyamin Ben-Eliezer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Binjamin „Fuád“ Ben Eli'ezer (hebrejsky בנימין „פואד” בן אליעזר‎, 12. února 1936 Basra^[1], Irák – 28. srpna 2016 Tel Aviv) byl izraelský politik, poslanec, ministr a brigádní generál Izraelských obranných sil. V letech 2001 až 2002 stál v čele Strany práce.

Pocházel z Iráku a díky své plynulé znalosti arabštiny si v armádě vysloužil přezdívku Fuád. Během své vojenské kariéry bojoval v šestidenní, jomkipurské a opotřebovací válce. Na přelomu 70. a 80. let působil nejprve jako vojenský správce a později jako vládní koordinátor na Západním břehu Jordánu. Armádu opustil v roce 1984 v hodnosti brigádního generála a odešel do politiky.

Ve volbách v roce 1984 byl poprvé zvolen poslancem Knesetu za Stranu práce. Poslanecký mandát vykonával v devíti funkčních obdobích po následujících třicet let. V této době zastával různé ministerské posty v izraelských vládách. Nejprve se v letech 1992 až 1996 stal ministrem bydlení a výstavby za vlád Jicchaka Rabina a Šimona Perese (tento resort opětovně řídil mezi lety 2000 a 2001 ve vládě Ehuda Baraka). Následně v letech 2001 až 2002 stanul v čele ministerstva obrany za první Šaronovy vlády, a v roce 2005 se stal ministrem národní infrastruktury ve druhé Šaronově vládě (tento post zastával ještě jednou v letech 2006 až 2009 v Olmertově vládě). Jeho posledním vládním angažmá byla pozice ministra průmyslu, obchodu a práce, jíž v letech 2009 až 2011 zastával ve druhé Netanjahuově vládě. Na ministerskou funkci rezignoval v lednu 2011 v důsledku odchodu části poslanců Strany práce včetně jejího předsedy Ehuda Baraka do nové politické formace Acma'ut.^[2] V roce 2014 byl jedním z kandidátů volby izraelského prezidenta, ale svoji kandidaturu nakonec stáhl kvůli policejnímu vyšetřování.