Když Britové vůbec poprvé nasadili tanky podporované pěchotou (úplně poprvé byly nasazeny v bitvě na Sommě 15. září 1916), šlo v podstatě o výmluvnou ukázku nástupu nové taktiky. Zdálo se, že dosáhnou očekávaného vítězství, ale německé protiútoky, vedené údernými oddíly, odhalily nové účinné ostří způsobu německého vedené boje na západní frontě, což hrozilo dalším prodloužením této nesmírně ničivé války.
Za klíč k bojovým úspěchům v první světové válce se začala považovat kvantita nikoliv kvalita. Předvedl to již Brusilov na východní frontě a britská vítězství na počátku roku 1917 tuto skutečnost jen potvrdila. Avšak Liddel Hart, jeden z prvních uznávaných odborníku na boje pancéřových jednotek, se o bitvě u Cambrai vyjádřil: „Zde dokázalo nasazení 378 tanků a asi 4000 tankistů asistujících pouhým šesti divizím pěchoty za cenu asi pětitisícových ztrát dosáhnout větší územní zisk a způsobit nepříteli větší otřes, než co se u Ypres podařilo několika tuctům divizí za tři měsíce se ztrátami 400 000 mužů.“
