Bitva u Mantzikertu

Bitva u Mantzikertu
konflikt: Byzantsko-seldžucké války
Výjev bitvy na francouzské miniastuře z 15. století
Trvání	26. srpna 1071
Místo	poblíž Mantzikertu, Byzantská říše (dnešní Malazgirt, provincie Muş), Turecko)
Souřadnice	39°8′41″ s. š., 42°32′21″ v. d.
Výsledek	vítězství Seldžuků
Strany
Byzantská říše Byzantská říše žoldnéřští Frankové, Angličané, Normané, Gruzínci, Arméni, Bulhaři, Pečeněhové a Kumáni Seldžucká říše Seldžucká říše žoldnéřští Pečeněhové a Kumáni
Velitelé
Roman IV. Nikephoros Bryennios Theodoros Alyates Andronikos Doukas Alp-Arslan Afšin Bej Artuk Bej Sulejman ibn Kutulmiš
Síla
40 000–50 000 mužů 4 000 mužů elitní varjažské gardy byzantské oddíly regulérní (tagmata) a provinční (themy) odvedenci od feudálních vlastníků půdy v pohraničí evropští a turkičtí žoldnéři téměř polovina dezertovala před bitvou a turkičtí žoldnéři přeběhli k seldžucké straně 20 000–30 000 mužů
Ztráty
2 000–8 000 mrtvých, 4 000 zajatých, 20 000 dezertovalo, varjažská garda zničena neznámé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V bitvě u Mantzikertu se v pátek 26. srpna 1071 střetla byzantská armáda s vojskem seldžuckých Turků vedeným sultánem Alp-Arslánem. Porážka Byzantinců, jejichž císař Roman IV. Diogenes padl v průběhu boje do zajetí, a následný politický a vojenský rozvrat paralyzující byzantskou říši zásadním způsobem poznamenaly její obranyschopnost. V důsledku toho pronikli turkičtí nájezdníci do nitra Malé Asie, již si v několika málo letech téměř celou podmanili. Tato bitva bývá proto historiky často označováno za pohromu vymezující určitý předěl v dějinách Byzance, odsouzené ztrátou Anatolie k zániku.