Bohemund z Tarentu

Bohemund z Tarentu
Kníže z Antiochie
Bohemond z Tarentu s Daimbertem z Pisy na lodi do Apulie (Histoire d'Outremer)
Doba vlády	1099–1111
Korunovace	někdy v první polovině roku 1099
Úplné jméno	Bohemund z Tarentu
Tituly	Kníže z Tarentu (byť tento titul sám za svého života nepoužíval. Titul knížete z Tarentu byl na Bohemunda vztažen až později po jeho smrti)
Narození	1052–1058 San Marco Argentano
Úmrtí	1111 Canosa di Puglia
Pohřben	Katedrála svaté Sabiny, Canosa di Puglia roku 1118 bylo Bohemundovo tělo přepraveno do mauzolea
Předchůdce	funkce neexistovala
Nástupce	Bohemund II.
Manželka	Konstancie Francouzská
Potomci	syn Bohemund
Rod	Hautevillové
Otec	Robert Guiscard
Matka	Albegarda z Buonalberga
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohemund z Tarentu (v latinských kronikách psán Boamundus; 1052–1058 až 1111) byl italo-normanský válečník a dobrodruh, kníže z Tarentu a jeden z předních účastníků první křížové výpravy. Bohemund byl nejstarším synem Roberta Guiscarda, normanského dobyvatele posledních byzantských provincií v Itálii, Kalábrii a Apulii.

Již v mládí se Bohemund vydal se svým otcem Robertem na válečné tažení proti Byzantské říši, ale navzdory několika vítězným bitvám s byzantskými vojsky se Normané na Balkáně nikdy trvale neudrželi. Po smrti Roberta Guiscarda se Bohemund dostal do války o dědictví s vlastními příbuznými, kteří ho připravili o velkou část majetku. Roku 1096 uviděl velkou příležitost v podobě vyhlášení první křížové výpravy. Připojil se k ní spolu se svým synovcem Tankredem a kontingentem normanských rytířů a stal se jedním z jejích předních vůdců. Výrazně se podílel na vítězství křižáků nad tureckými vojsky u Dorylaea (1097) a při obléhání Antiochie (1098). Poté, co křižáci Antiochii dobyli, prohlásil ji Bohemund svým vlastnictvím a založil tak druhý křižácký stát ve Svaté zemi – Antiochijské knížectví.^[1]

Křižáci však před tažením do Svaté země odpřisáhli byzantskému císaři Alexiovi, že všechna dobytá území, patřící v minulosti k Byzanci, budou říši předána zpět. Vyhlášením nezávislé vlády v Antiochii Bohemund tuto přísahu otevřeně porušil. Císař proto vyslal na východ armádu, aby Antiochii získal pro říši zpět. Antiochijské knížectví, oslabené vojenskou porážkou od tureckých vojsk, bylo byzantskou invazí vážně ohroženo a Bohemund se rozhodl vrátit zpět do Itálie pro posily. Po návratu do Evropy byl oslavován jako hrdina a jeho plány na tažení proti Byzantské říši podpořil papež Paschalis II. Francouzský král Filip I. dal Bohemundovi za ženu svou dceru Konstancii. Bohemundovo tažení proti Byzanci roku 1107 bylo zaměřeno na přístavní město Dyrrhachion, ležící na pobřeží Jaderského moře. Byzantinci však na útok byli připraveni, Normany obklíčili a výprava skončila naprostým neúspěchem. Bohemund pak již do boje nikdy nevytáhl a zemřel roku 1111 v ústraní. Raoul z Caen jej označil za magni nominis heros (hrdinu s velkou pověstí).^[2]