Booth Tarkington | |
---|---|
Narození | 29. července 1869 Indianapolis |
Úmrtí | 19. května 1946 (ve věku 76 let) Indianapolis |
Místo pohřbení | Crown Hill |
Alma mater | Princetonská univerzita Phillipsova akademie v Exeteru Purdueova univerzita Shortridge High School |
Povolání | dramatik, romanopisec, spisovatel, scenárista, autor dětské literatury a politik |
Ocenění | William Dean Howells Medal of the American Academy of Arts and Letters (1945) |
Politická strana | Republikánská strana |
Rodiče | John Stevenson Tarkington[1] a Elizabeth Tarkington[1] |
Příbuzní | Tarkington Baker (bratranec) |
Funkce | member of the Indiana House of Representatives |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Newton Booth Tarkington (29. července 1869 Indianapolis – 19. května 1946 Indianapolis) byl americký romanopisec a dramatik, který se nejvíce proslavil svými romány The Magnificent Ambersons (1918) a Alice Adams (1921). Je jedním z pouhých čtyř romanopisců, kteří získali Pulitzerovu cenu za beletrii více než jednou (spolu s Williamem Faulknerem, Johnem Updikem a Colsonem Whiteheadem). Cenu získal v letech 1919 a 1922. Byl hlavní postavou tzv. zlatého věku literatury v Indianě.[2] Mnoho svých příběhů zasadil do prostředí Středozápadu. Řada jeho próz má satirický charakter.[3] Pokračoval ve spisovatelské práci, i když ztratil zrak. Často je uváděn jako příklad autora, který se těšil velkému úspěchu za svého života, ale jehož pověst a vliv nepřežily jeho smrt.[4] Byl i politikem, za Republikány krátce zasedal v indianském parlamentu (1902–1903), kde mj. bojoval proti rozmachu automobilismu. Jeho strýc Newton Booth byl guvernérem Kalifornie v letech 1871 až 1875. Přes svou manželku byl spřízněn i se starostou Chicaga Jamesem Hutchinsonem Woodworthem.