Boris Pahor | |
---|---|
Boris Pahor roku 2015 | |
Narození | 26. srpna 1913 Terst, Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 30. května 2022 (ve věku 108 let) Terst |
Povolání | spisovatel |
Národnost | slovinská |
Alma mater | Padovská univerzita |
Témata | literární činnost a publicistika |
Významná díla | Necropolis |
Ocenění | Prešerenova cena (1992) Ceba žebříčku Südwestrundfunk (2002) rytíř Řádu čestné legie (2007) Mezinárodní cena Viareggio-Versilia (2008) Řád svobody Slovinské republiky … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Radoslava Premrl |
Děti | Adrijan Pahor[1] |
Vlivy | Edvard Kocbek, Ivan Cankar, Srečko Kosovel, France Bevk, Elio Vittorini |
Vliv na | Drago Jančar, Alojz Rebula, Saša Vuga |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Boris Pahor ([boris pachor]; 26. srpna 1913, Terst – 30. května 2022) byl slovinský spisovatel. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů píšících ve slovinštině 20. století a je také nejvíce překládaným slovinským autorem: do francouzštiny, němčiny, srbštiny, chorvatštiny, maďarštiny, angličtiny, španělštiny, italštiny, katalánštiny, finštiny a esperanta. Nejvíce překládanou knihou je Nekropola (Nekropole), román o spisovatelově životě v koncentračním táboře Natzweiler-Struthof.
Několikrát se uvažovalo o autorově navržení na Nobelovu cenu za literaturu. Antifašista Pahor byl svědkem fašistického násilí na Slovincích v Itálii a utrpení v německých koncentračních táborech za druhé světové války. Byl vytrvalým zastáncem nacionálnosti jako primární sociální identity.