Back بوريليا Arabic بوريليا ARZ Borrèlia Catalan Borrelien German Burèglia EML Borrelia English Borrelia Spanish Borrelia Basque بورلیا Persian Borrelia French
 Borrelia | |
|---|---|
_lores.jpg) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Doména | bakterie (Bacteria) |
| Kmen | spirochéty (Spirochaetae) |
| Třída | Spirochaetes |
| Řád | Spirochaetales |
| Rod | Borrelia (Swellengrebel, 1907) |
| Vybrané druhy | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Borrelia je rod gramnegativních bakterií z kmene spirochéty (Spirochaetae), do něhož kromě rodu Borrelia patří rody Leptospira a Treponema. Ve všech třech rodech jsou zastoupeny jak nepatogenní druhy, tak patogenní (např. patogen Leptospira interrogans je původcem leptospirózy, patogen Treponema pallidum je původcem syfilis).
Rod Borrelia je pojmenován po francouzském mikrobiologovi jménem Amédée Borrel. Dlouhé buňky bakterií mají rozměry 0,2 až 0,5 × 8 až 30 (33) µm.[1] Z metabolického hlediska jsou bakterie mikroaerofilní a mají složité nutriční požadavky. Generační doba je typicky asi 18 hodin, ale i více.[1]
Stavba buněčné stěny se mírně liší od stavby ostatních gramnegativních mikrobů, protože mezi zevní a cytoplazmatickou membránou probíhají podélně uspořádaná filamenta, která zajišťují pohyblivost bakteriálních buněk. Kultivace borrelií je obtížná, což do jisté míry omezuje jejich přímý průkaz.[2]
Rod Borrelia má charakteristický genom složený z jednoho lineárního chromozomu a velkého počtu lineárních i kruhových plazmidů. Celý genom dosahuje velikosti až 1,5 Mb (megabází). Chromozomální homologie mezi různými druhy borélií je vysoká, plazmidy jednotlivých druhů se značně liší.[3]
Rod zahrnuje (k roku 2019) 35 druhů, z toho čtyři epidemiologicky a tři epizootologicky zvláště významné druhy. K epidemiologicky významným druhům patří Borrelia burgdorferi sensu lato, B. recurrentis či B. hermsii. Epizootoogicky významnými druhy jsou Borrelia anserina, B. theilerii a B. coriaceae. Borelie bývají přenášeny cizopasnými členovci a mívají přírodní ohniskovost ve formě rezervoárových zvířat, nejčastěji hlodavců a ptáků.[2]
- ↑ a b MURRAY, Patrick R.; ROSENTHAL, Ken S.; PFALLER, Michael A. Medical Microbiology. 5th ed. Philadelphia: Elsevier Mosby, 2005.
- ↑ a b BZDIL, Jaroslav. 7. Spirochety [online]. [Olomouc]: [Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Katedra biochemie]. [8. 11. 2019] [cit. 12. 11. 2023]. Přístup k souboru KBC-VKB_09_Spirochety.doc z: https://www.prf.upol.cz/katedra-biochemie/studium/predmety-vyucovane-katedrou-biochemie/kbcvkb/
- ↑ VAVRUŠKOVÁ, Zuzana. Vztahy vektor – patogen – hostitel na příkladu spirochét lymeské boreliózy (a viru klíšťové encefalitidy). České Budějovice, s. 7. Diplomová práce. Školitel prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc., školitel-specialista Mgr. Václav Hönig. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta. Přístup také z: https://theses.cz/id/rmw5ca/