Carl Friedrich Gauss

Johann Carl Friedrich Gauss
Portrét Johanna Carla Friedricha Gausse
Portrét Johanna Carla Friedricha Gausse
Rodné jménoJohann Carl Friedrich Gauß
Narození30. dubna 1777
Braunschweig
Úmrtí23. února 1855 (ve věku 77 let)
Göttingen
Místo pohřbeníHřbitov Albani (51°31′55″ s. š., 9°56′31″ v. d.)
BydlištěHannoverské království
Braunschweig
Alma materUniverzita v Göttingenu (1795–1798)
Helmstedtská univerzita
Technická univerzita v Braunschweigu
Povolánímatematik, geofyzik, astronom, vědecký spisovatel, fyzik, zeměměřič, vysokoškolský učitel a statistik
ZaměstnavatelUniverzita v Göttingenu
OceněníLalandeova cena (1809)
Copleyho medaile (1838)
Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1853)
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
člen Královské společnosti
… více na Wikidatech
ChoťFriederica Wilhelmine Waldeck
Johanna Osthoff
DětiEugene Gauss
Joseph Gauß
Wilhelmine Gauss
Therese Gauss
RodičeGebhard Dietrich Gauss[1] a Dorthea Benze[1]
PodpisJohann Carl Friedrich Gauss – podpis
Citát
„Matematika je královnou vědy a teorie čísel je královnou matematiky.“
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carl Friedrich Gauss celým jménem Johann Carl Friedrich Gauss[pozn. 1] (německy Gauß výslovnost [kaʁl ˈfʁiːdʁɪç ˈɡaʊs]IPA, latinsky Carolus Fridericus Gavss; 30. dubna 1777, Braunschweig23. února 1855, Göttingen), byl německý matematik a fyzik. Zabýval se mimo jiné geometrií, matematickou analýzou, teorií čísel, astronomií, elektrostatikou, geodézií a optikou. Silně ovlivnil většinu z těchto oborů vědění.[3]

Byl ředitelem hvězdárny v Göttingenu a profesorem astronomie na tamní univerzitě od roku 1807 až do své smrti v roce 1855.[4][5] Gauss byl nápomocen při popisu Ceres a její identifikace jako planetky.[6] Jeho práce o pohybu planetek vedla k zavedení metody nejmenších čtverců, kterou objevil ještě předtím, než ji publikoval Adrien-Marie Legendre.[7] Gauss byl jedním z prvních, kdo studovali neeuklidovskou geometrii, a také vymyslel tento termín.[8][9]

Kromě čisté matematiky se jeho aktivity rozšířily i do aplikovaných oborů, byl například pověřen vyměřováním Hannoverského království, přičemž vynalezl heliotrop;[10] jako jeden z prvních vynalezl elektromagnetickou telegrafii;[11] byl vynálezcem magnetometru[12]. inicioval celosvětovou síť stanic pro studium zemského magnetismu.

Mezi jeho stěžejní díla patří spis Disquisitiones Arithmeticae, který napsal ve věku 21 let (1798; publikován byl ale až v roce 1801). Tato práce patří ke základům teorie čísel jakožto matematické disciplíny. Někteří z jeho studentů se stali vlivnými matematiky, jako Richard Dedekind a Bernhard Riemann.

Gaussovu vědeckou činnost lze kromě čisté matematiky zhruba rozdělit do tří období: v prvních dvou desetiletích 19. století byla hlavní pozornost věnována astronomii, ve třetím desetiletí geodézii a ve čtvrtém desetiletí fyzice, zejména magnetismu.

  1. a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. Dunnington 2004, s. 18.
  3. DUNNINGTON, G. Waldo. The Sesquicentennial of the Birth of Gauss. S. 402–414. The Scientific Monthly [online]. Květen 1927 [cit. 29.července 2005]. S. 402–414. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-02-2008. 
  4. DUNNINGTON, G. Waldo. Carl Friedrich Gauss: Titan of Science. [s.l.]: The Mathematical Association of America, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0-88385-547-8. OCLC 53933110 S. 85-87. 
  5. ÖFFENTLICHKEITSARBEIT, Georg-August-Universität Göttingen-. Historic Observatory - Georg-August-University Göttingen. Georg-August Universität Göttingen [online]. [cit. 2025-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. TEETS, Donald; WHITEHEAD, Karen. The discovery of Ceres. How Gauss became famous. Mathematics Magazine. 1965, s. 83–91. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 April 2023. 
  7. PLACKETT, R.L. The discovery of the method of least squares. Biometrika. 1972, s. 239–251. Dostupné online. doi:10.2307/2334569. JSTOR 2334569. 
  8. WINGER, R. M. Gauss and non-Euclidean geometry. Bulletin of the American Mathematical Society. 1925, s. 356–358. Dostupné online. ISSN 0002-9904. doi:10.1090/S0002-9904-1925-04054-9. 
  9. BONOLA, Roberto. Non-Euclidean Geometry: A Critical and Historical Study of its Development. [s.l.]: The Open Court Publishing Company, 1912. Dostupné online. S. 64–67. (anglicky) 
  10. DODD, A.; SMITH, A. The Heliotrope, a New Instrument. The Gentleman's Magazine. 1822, s. 358. Dostupné online. 
  11. MARTÍN-RODRÍGUEZ, Fernando; BARRIO GARCÍA, Gonzalo; ÁLVAREZ LIRES, María. 2010 Second Region 8 IEEE Conference on the History of Communications. [s.l.]: [s.n.], 2010. ISBN 978-1-4244-7450-9. doi:10.1109/HISTELCON.2010.5735309. S2CID 2359293. Kapitola Technological archaeology: Technical description of the Gauss-Weber telegraph, s. 1–4. 
  12. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené rukl není určen žádný text


Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>


From Wikipedia, the free encyclopedia · View on Wikipedia

Developed by Nelliwinne