Charles de Gaulle

Charles de Gaulle
Charles de Gaulle (1945)
18. prezident Francie
Ve funkci: 8. ledna 1959 – 28. dubna 1969
Předseda vlády	Michel Debré Georges Pompidou Maurice Couve de Murville
Předchůdce	René Coty
Nástupce	Georges Pompidou
předseda vlády Francie
Ve funkci: 1. června 1958 – 8. ledna 1959
Prezident	René Coty
Předchůdce	Pierre Pflimlin
Nástupce	Michel Debré
předseda prozatímní vlády Francie
Ve funkci: 3. srpna 1944 – 26. ledna 1946
Nástupce	Félix Gouin
Stranická příslušnost
Členství	Unie demokratů pro republiku Shromáždění francouzského lidu
Vojenská služba
Služba	Třetí Francouzská republika Svobodná Francie
Složka	Armáda Francie Ozbrojené síly Francie
Doba služby	1912–1944
Hodnost	brigádní generál
Bitvy/války	První světová válka Bitva u Verdunu Bitva na Sommě Druhá světová válka Bitva o Francii Bitva o Dakar Pařížské povstání
Rodné jméno	Charles André Joseph Marie de Gaulle
Narození	22. listopadu 1890 Lille
Úmrtí	9. listopadu 1970 (ve věku 79 let) Colombey-les-Deux-Églises
Příčina úmrtí	aneurysma
Místo pohřbení	grave of Charles de Gaulle
Choť	Yvonne de Gaulle (1921–1970)
Rodiče	Henri de Gaulle a Jeanne Maillotová
Děti	Anne de Gaulle Philippe de Gaulle Élisabeth de Gaulle
Příbuzní	Marie-Agnès de Gaulleová, Jacques de Gaulle, Xavier de Gaulle a Pierre de Gaulle (sourozenci)
Sídlo	Elysejský palác
Alma mater	École spéciale militaire Stanislavova kolej École supérieure de guerre
Profese	státník, autor memoárů, vojenský teoretik, důstojník a politik
Náboženství	katolík
Ocenění	Válečný kříž 1914–1918 (1915) Cena Marcelina Guérina (1939) Společník osvobození (1940) čestný občan Bruselu (1945) rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (1959) … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Charles de Gaulle
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles André Joseph Marie de Gaulle (22. listopadu 1890 Lille – 9. listopadu 1970 Colombey-les-Deux-Églises) byl francouzský státník a voják. Jako důstojník z povolání sloužil v první světové válce, v meziválečném období se stal velitelem tankové divize a propagátorem mobilních obrněných sil. Během bitvy o Francii velel tankové divizi. Po kapitulaci Francie odešel do Anglie, kde založil a následně vedl hnutí Svobodné Francie, které pokračovalo v boji na straně Spojenců. Byl také hlavním představitelem francouzské exilové vlády. Po osvobození v roce 1944 se stal předsedou Prozatímní vlády Francouzské republiky, o dva roky později na tuto funkci pro politické neshody s parlamentní většinou rezignoval. Zůstal politicky aktivním a založil stranu Rassemblement du Peuple Français, kterou také vedl. Kromě toho se věnoval sepisování válečných pamětí. V době vrcholící alžírské krize a rozkladu čtvrté republiky se roku 1958 nechal Národním shromážděním povolat zpět do čela státu. Jím navržená a referendem schválená ústava dala vzniknout páté francouzské republice s posílenými pravomocemi a postavením prezidenta. Následně byl de Gaulle zvolen jako 18. prezident Francie. Ve své funkci prosadil udělení nezávislosti Alžírsku a později i dalším francouzským koloniím. Snažil se posílit mezinárodní postavení a nezávislost Francie, například vystoupením z vojenských struktur NATO a zahájením vlastního jaderného programu. Jeho pozicí otřásly studentské nepokoje v květnu 1968, přesto v následujících volbách zvítězil. Roku 1969 však splnil svůj slib a rezignoval v důsledku neúspěchu referenda o decentralizaci. Zemřel o rok později.

K odkazu gaullismu se do současnosti hlásí řada francouzských politických uskupení. Díky přínosu pro záchranu Francie během Druhé světové války a v době vrcholící krize Čtvrté republiky je někdy označován za „muže, který dvakrát zachránil Francii“ nebo za největšího Francouze po Napoleonovi.^[1]