Chester A. Arthur

Chester Alan Arthur
21. prezident Spojených států amerických
Ve funkci: 19. září 1881 – 4. března 1885
Viceprezident	neobsazeno
Předchůdce	James A. Garfield
Nástupce	Grover Cleveland
20. viceprezident Spojených států amerických
Ve funkci: 4. března 1881 – 19. září 1881
Prezident	James A. Garfield
Předchůdce	William A. Wheeler
Nástupce	Thomas A. Hendricks
Stranická příslušnost
Členství	Republikán
Rodné jméno	Chester Alan Arthur
Narození	5. října 1829 Fairfield, Vermont
Úmrtí	18. listopadu 1886 New York City, New York
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Místo pohřbení	Albany Rural Cemetery
Choť	Ellen Arthurová
Rodiče	William Arthur a Malvina Stone
Děti	Chester Alan Arthur II William Lewis Herndon Arthur Ellen Herndon Arthur
Příbuzní	Mary McElroyová (sestra) Gavin Arthur (vnuk)
Alma mater	Union College (do 1848) State and National Law School (do 1853)
Profese	důstojník, advokát, politik, státník a vychovatel
Náboženství	Episkopální církev Spojených států amerických
Podpis
Commons	Chester A. Arthur
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chester Alan Arthur (5. října 1829 – 18. listopadu 1886) byl 21. prezident Spojených států amerických v letech 1881–1885. Ujal se úřadu po atentátu na prezidenta Jamese A. Garfielda. Post viceprezidenta pak zůstal neobsazen (teprve v roce 1967 byl přijat 25. dodatek k ústavě, který stanovil přesná pravidla prezidentského nástupnictví).^[1]

Vystudoval Union College a pracoval jako učitel a právník. Za občanské války sloužil v newyorské milici a v letech 1871 až 1878 řídil výběr cla v newyorském přístavu. V Republikánské straně náležel k frakci Roscoe Conklinga, která ho prosadila jako svého kandidáta na viceprezidenta. Po svém nástupu do nejvyšší funkce zavedl regulaci přistěhovalectví a zasloužil se o modernizaci amerického námořnictva. Ačkoli byl zpočátku považován za povolný nástroj oligarchických skupin, dokázal navázat na Garfieldovy reformní snahy a v roce 1883 prosadil Pendletonův zákon, který omezil politické machinace při obsazování vysokých státních úřadů.^[2] Arthurovo prezidentství spadá do období ekonomického rozvoje, známého jako pozlacený věk.

Trpěl Brightovou nemocí, která mu komplikovala výkon úřadu, proto se v roce 1884 neucházel o znovuzvolení a republikánským kandidátem na prezidenta se stal James G. Blaine.^[3]