David Goffin | |
---|---|
![]() David Goffin na Monte-Carlo Rolex Masters 2022 | |
Přezdívka | La Goff[1] |
Stát | ![]() |
Datum narození | 7. prosince 1990 (34 let)[1] |
Místo narození | Rocourt, Belgie[1] |
Bydliště | Monte Carlo, Monako[1] |
Výška | 180 cm[1] |
Hmotnost | 68 kg[1] |
Profesionál od | 2009 |
Držení rakety | pravou rukou; bekhend obouruč |
Výdělek | 17 371 026 USD |
Tenisová raketa | Wilson |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 346–253 |
Tituly | 6 ATP, 9 challengerů, 6 Futures |
Nejvyšší umístění | 7. místo (20. listopadu 2017) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2017) |
French Open | čtvrtfinále (2016) |
Wimbledon | čtvrtfinále (2019, 2022) |
US Open | 4. kolo (2017, 2018, 2019, 2020) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Turnaj mistrů | finále (2017) |
Olympijské hry | 3. kolo (2016) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 17–34 |
Tituly | 1 ATP, 2 Futures |
Nejvyšší umístění | 158. místo (15. července 2019) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2013) |
US Open | 1. kolo (2012, 2015) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | finále (2015, 2017) |
Hopman Cup | základní skupina (2018) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 16. července 2024
David Goffin (* 7. prosince 1990 Rocourt) je belgický profesionální tenista. V dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour šest singlových a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvanáct titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[2] V únoru 2017 se stal prvním Belgičanem, který pronikl do elitní světové desítky singlového žebříčku ATP, když mu patřila 10. příčka.[3]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2017 na 7. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2019 na 158. místě. Trénuje ho Thomas Johansson. Dříve tuto roli plnil Thierry Van Cleemput.[1]
Na nejvyšší grandslamové úrovni se ve dvouhře probojoval do čtvrtfinále French Open 2016, kde ho porazil Dominic Thiem, podruhé na Australian Open 2017, když nestačil na Grigora Dimitrova, a potřetí ve Wimbledonu 2019. Ve finále Turnaje mistrů 2017 jej pak opět zdolal Bulhar Dimitrov.
V belgickém daviscupovém týmu debutoval v roce 2012 glasgowském čtvrtfinále 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Velké Británii, v němž zvítězil ve dvouhře a prohrál ve čtyřhře. Belgičané zvítězili 4:1 na zápasy. V roce 2015 dovedl v roli týmové jedničky družstvo do světového finále, v němž Belgii porazila Velká Británie 3:1 na zápasy. V Davis Cupu 2017 se stal opět lídrem týmu, který po dvou letech zopakoval finálovou účast po vítězství nad Austrálií 3:2 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupil k osmnácti mezistátním utkáním s bilancí 26–4 ve dvouhře a 0–4 ve čtyřhře.[4]
Belgii reprezentoval na londýnských Letních olympijských hrách 2012, kde v mužské dvouhře vypadl v úvodním kole s devátým nasazeným Argentincem Juanem Mónacem. Zúčastnil se také Her XXXI. olympiády v Riu de Janeiru, když do dvouhry nastupoval jako turnajová osmička. Ve třetí fázi však podlehl Brazilci Thomazi Belluccimu.
V roce 2014 získal od Asociace tenisových profesionálů cenu za Návrat roku.