David Baltimore

David Baltimore
Narození	7. března 1938 (86 let) New York
Alma mater	Swarthmore College John L. Miller Great Neck North High School Rockefellerova univerzita Massachusettský technologický institut William A. Shine Great Neck South High School
Pracoviště	Massachusettský technologický institut Kalifornský technologický institut Rockefellerova univerzita
Obory	biochemie, molekulární biologie a virologie
Ocenění	Warren Triennial Prize (1971) Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (1974) Cena Národní akademie věd USA za molekulární biologii (1974) Nobelova cena za fyziologii a lékařství (1975) zahraniční člen Královské společnosti (1987) … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Alice S. Huang
Web	www.bbe.caltech.edu/content/david-baltimore/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Profesor David Baltimore (* 7. března 1938, New York) je americký biochemik, molekulární biolog a virolog židovského původu, průkopník genetického inženýrství, který významně přispěl k výzkumu rakoviny, AIDS a molekulární podstaty imunitní reakce lidského těla. V roce 1975 získal spolu s Renatem Dulbeccem a Howardem Martinem Teminem Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za objevy týkající se interakce mezi nádorovými viry a genetickým materiálem buňky. Všichni tři vědci přispěli k poznání, že rakovina je způsobena genetickou změnou normálních buněk. Baltimore a Temin navázali na Dulbeccův objev, že RNA viry mohou měnit DNA infikovaného hostitele, a nezávisle na sobě objevili enzym reverzní transkriptázu, který přepisuje RNA na DNA a přispěl k pochopení úlohy virů při vzniku rakoviny. Objev reverzní transkriptázy je jedním z nejdůležitějších objevů moderní medicíny, protože vedl k objevu retrovirů a urychlil vývoj léčby AIDS a vakcín proti rakovině. Reverzní transkriptáza je také součástí některých důležitých technik molekulární biologie a diagnostické medicíny, jako je polymerázová řetězová reakce (PCR).

Baltimore se už na střední škole zajímal o biologii. V roce 1960 získal bakalářský titul z chemie na Swarthmore College v Pensylvánii a dále studoval veterinární virologii na Rockefellerově institutu (nyní Rockefellerova univerzita) v New Yorku, kde v roce 1964 získal doktorát. V letech 1965–68 pracoval s Dulbeccem v Salkově institutu v La Jolla v Kalifornii, kde studoval mechanismus replikace polioviru. V roce 1968 se Baltimore stal mimořádným a v roce 1972 řádným profesorem mikrobiologie na Massachusetts Institute of Technology (MIT). Od roku 1982 do roku 1990, kdy byl jmenován prezidentem Rockefellerovy univerzity, působil jako zakládající ředitel Whiteheadova institutu biomedicínského výzkumu (WIBR) a v roce 1994 se vrátil na MIT. V letech 1997–2006 byl prezidentem Kalifornského technologického institutu (Caltech) a roku 2006 byl zvolen na tři roky prezidentem Americké asociace pro rozvoj vědy (AAAS).