David Ben Gurion דוד בן־גוריון | |
---|---|
![]() David Ben Gurion ve své kanceláři, 19. ledna 1949 | |
1. a 3. premiér Izraele | |
Ve funkci: 14. května 1948 – 26. leden 1954 | |
Prezident | Chajim Weizmann Jicchak Ben Cvi |
Nástupce | Moše Šaret |
Ve funkci: 2. listopadu 1955 – 21. června 1963 | |
Prezident | Jicchak Ben Cvi |
Předchůdce | Moše Šaret |
Nástupce | Levi Eškol |
Stranická příslušnost | |
Členství | Mapaj, Rafi, Rešima mamlachtit |
Rodné jméno | Давид Йосеф Грин |
Narození | 16. října 1886 Płońsk, Ruské impérium (nyní Polsko) |
Úmrtí | 1. prosince 1973 (ve věku 87 let) Tel Aviv, Izrael |
Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
Místo pohřbení | Midrešet Ben Gurion |
Kneset | 1.–7. |
Choť | Paula Ben Gurionová |
Rodiče | Avigdor Ben Gurion |
Děti | Amos Ben Gurion Geula Ben Eliezer Renana Ben Gurion |
Alma mater | Varšavská univerzita Istanbulská univerzita |
Profese | politik, odborář a sionista |
Náboženství | judaismus |
Ocenění | Bialikova cena (1971) Čestný doktorát univerzity v Tel Avivu (Izrael) honorary citizen of Jerusalem |
Podpis | ![]() |
Commons | David Ben-Gurion |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
David Ben Gurion (hebrejsky דָּוִד בֶּן־גּוּרְיוֹן, rodným jménem David Grün; 16. října 1886 Płońsk – 1. prosince 1973 Tel Aviv) byl první izraelský premiér; tuto funkci zastával s přestávkou po třináct let. Ben Gurionovo nadšení sionismem vyvrcholilo v roli, kterou sehrál při založení Izraele. Poté, co jej vedl k vítězství během války za nezávislost, pomáhal založit státní instituce a dohlížel nad absorpcí statisíců Židů z celého světa. Někdejší sionistický vůdce zastával čelné státní funkce a po odchodu z politického života v roce 1970 se přesunul do kibucu Sde Boker, kde žil až do své smrti. Posmrtně byl Ben Gurion časopisem Time zařazen mezi 100 nejvýznamnějších lidí století.[1]