Dei Verbum Věroučná konstituce o Božím zjevení česky: Boží Slovo | |
---|---|
Dokumenty II. vatikánského koncilu | |
Datum | 18. listopadu 1965 promulgoval Pavel VI. |
Téma | Boží zjevení |
Text | |
latinsky | |
anglicky | |
česky |
Dei Verbum, psáno též Dei verbum; česky Boží slovo (zkratka DV) je jedna ze čtyř konstitucí II. vatikánského koncilu, pojmenovaná podle úvodních slov (incipit), jak je u takových textů zvykem. Dogmatickou konstituci o Božím zjevení, která se stala jedním z nejdůležitějších dokumentů církevního sněmu, přijali koncilní otcové 18. listopadu 1965 poměrem hlasů 2 344 ku 6 a papež Pavel VI. ji promulgoval slavnostním vyhlášením v koncilní aule.
Tvorba konstituce o Zjevení (běžný zkrácený název[1]) se protáhla od začátku do konce koncilu. Konstituce Dei verbum je považována za jeden z nejdůležitějších textů koncilu[2] a způsobila „epochální zlom“, který otevřel „nové a rozhodující perspektivy s ohledem na teologické chápání zjevení“.[3]
Kromě rozboru pojmu zjevení dokument objasňuje vztah mezi Tradicí a Písmem svatým. Přitom také zdůrazňuje správné chápání Písma svatého a otevírá tak možnosti pro využití historicko-kritické exegeze v katolické teologii.
Konstituce nepoužívá tradičního rozlišování dvou pramenů víry: Písma svatého a Tradice. Zdůrazňuje, že oba tyto zdroje tvoří jeden celek. Slovo Boží a jeho předávání vychází z jednoho pramene, z Božího zjevení. „Jeden je posvátný poklad slova Božího a církev koná posvátnou službu tím, že toto slovo slyší, chrání a vykládá… Je třeba stále více prameny slova Božího studovat a hledat správný výklad Písma, které je nejvyšším pravidlem víry, hlasem Ducha svatého.“[4]