Dentacita

Dentacita (z lat. dentis - zub; také vaznost) je v koordinační chemii vlastnost ligandů vyjadřující počet koordinačně-kovalentních vazeb s centrálním atomem, které je ligand schopen vytvořit.^[1] Jelikož ligand vytváří vazbu s centrálním atomem poskytnutím elektronového páru, dá se také chápat jako počet různých atomů v molekule ligandu, které volným elektronovým párem disponují.^[2] Dentacitu je nutno rozlišovat od hapticity (označované řeckým písmenem η), která popisuje počet souvisle propojených atomů ligandu účastnících se vazby s centrálním atomem.

Ligand, který obsahuje jeden donorový atom, označujeme jako jednovazný (monodentátní, monodonorový), ligand s více donorovými atomy jako vícevazný (bi-, tri-, polydentátní). Pokud se polydentátní ligand naváže na centrální atom dvěma nebo více svými atomy, vzniká chelát.^[3]

Volné elektronové páry musí být na různých atomech v ligandu, takže například oxidový ion (O²⁻) se nemůže vázat dvěma vazbami k témuž centrálnímu atomu, přestože nese čtyři volné elektronové páry. Jednoduché anorganické ligandy jsou bez výjimky monodentální. Mezi dvou a vícevazné ligandy patří většinou složitější organické molekuly, např. ethylendiamin (en).