Depreciace je znehodnocení měny, oslabení měnového kurzu domácí měny vůči zahraničním měnám. Dochází k ní v zemích, které mají monetární (měnovou) politiku v režimu flexibilního měnového kurzu (někdy také označován jako floating). V takovém režimu autority neudržují ani nemění hodnotu měny. K depreciaci tak dochází samovolně, na rozdíl od devalvace, nebo revalvace, které jsou důsledkem monetární politiky v režimu fixních kurzů.[1]
Depreciace může vzniknout vysokou inflací, rozdílnými úrokovými sazbami, politickou nestabilitou, nebo nejistotou u investorů. Při vysoké inflaci centrální banky zvyšují úrokovou sazbu, aby se předešlo depreciaci měny. Vysoká inflace zvedne cenu exportů, což vede k nižšímu vývozu, jelikož obchod je kvůli vysokým cenám méně atraktivní pro ostatní země, obchodní deficit se zvětšuje a to napomáhá k depreciaci měny.
Důsledkem depreciace může být růst exportu v zemi, jelikož produkty a služby v dané zemi jsou levnější a atraktivnější pro ostatní státy.
Především v otevřené ekonomice, znehodnocení měny v jedné zemi může značně ovlivnit hodnoty měn v jiných zemích. Depreciace se může šířit mezistátně, je to způsobeno stejným zbožím a službami na různých trzích, které jsou propojeny monetární a fiskální politikou. Pokud je v zemi nižší vývoz než dovoz a je tu vysoká inflace, pak tu dochází i k depreciaci měny. Tahle depreciace ale časem může zlepšit export v zemi, jelikož nižší ceny v porovnání s jinými státy je atraktivní pro obchod.
Nevýhodou ale je, že měna se může dál nekontrolovaně a nepředvídavě znehodnocovat. Proto investovat v zemi, kde je depreciace, bývá riskantní. Investor může nečekanou depreciací ztratit velkou část své investice, v takovém případě by ze země odešli a měnu by to ještě víc oslabilo.