Derebej

Derebej (též derebeg, turecky: Derebeyi) byl feudální vlastník v Osmanské říši (v Malé Asii a v oblastech Lázistánu a Adžárie kolem Černého moře) v 18. století; byli značně nezávislí na ústřední vládě Osmanské říše.

Derebejové měli původně měli poskytovat sultánovi v době války vojáky. Postupně se přeměnili ve spíše zpupné vládce různých izolovanějších údolí.

Za vlády sultána Selima III. v páté Rusko-turecké válce v letech 1768-1774 byli derebejové důležitou složkou osmanskéh vojska, což jim umožnilo přivlastnit si skoro celou Anatolii (Malou Asii).

Derebejové měli v osmanské politice a vládě velký vliv, který se ale za vlády nástupce Selima III. Mahmuta II. postupně snižoval v důsledku centralizace státu.