Označení doba temna (též zkráceně temno) pro pobělohorské období, pochází z názvu románu Aloise Jiráska Temno. Román je psán v duchu dobového nacionalismu a myšlenkového odkazu českého 19. století. Jirásek do něj vnesl především česko-německou polaritu (národnostní střet) a pobělohorskou dobu představuje jako období germanizace.[1] Na interpretaci pobělohorského traumatu národních obrozenců navázala státní historiografická linie nové československé republiky, podporovaná Tomášem G. Masarykem (potažmo novou Československou církví). „Doba temna“ jako synonymum pro nejhorší období v dějinách českého národa se stala součástí výkladu českých dějin v rámci školní výuku dějepisu a občanské nauky.[2]
Zažitý negativní obraz Bílé hory jako celonárodní tragédie byl po druhé světové válce využit k odůvodnění rozsáhlých majetkoprávních postihů vůči německému a maďarskému obyvatelstvu jako odplaty a spravedlivé nápravy údajných křivd utrpěných během „národního temna“.[3] Komunistická ideologie přidala k prvorepublikové argumentaci vlastní frazeologii, přičemž akcentovala zejména sociální útisk (poddaný lid úpěl pod rukou cizácké šlechty). V rámci kulturně-ideologické převýchovy českého národa povýšil první komunistický ministr školství Zdeněk Nejedlý Jiráskovo „Temno“ na historické vědecké dílo.[4][5][6]
<ref>
; citaci označené Učebnice
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Koniáš
není určen žádný text