Elginovy mramory | |
---|---|
![]() | |
Základní údaje | |
Autor | Feidiás |
Rok vzniku | 447 až 438 př. n. l. |
Popis | |
Rozměry | 75 m |
Materiál | mramor |
Umístění | |
Umístění | Britské muzeum, Londýn |
Zeměpisné souřadnice | 51°31′9,12″ s. š., 0°7′41,88″ z. d. |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Elginovy mramory (někdy také nazývané jako Parthenónské mramory) je sbírka starořecké sochařské výzdoby, která byla pravděpodobně vytvořena asistenty (a pod dohledem) řeckého sochaře a architekta Feidia, a to přibližně v letech 447 až 438 př. n. l. Původně byly součástí chrámu Parthenónu v Athénách a rovněž i dalších budov v akropoli (Erechtheia, Propylejí a Chrámu Athény Niké).[1][2]
V letech 1802 až 1811 byla sbírka díky iniciativě Thomase Bruce, 7. hraběte z Elginu, tehdejšího britského velvyslance v Cařihradu, odvezena do Velké Británie (z tohoto důvodu je užíván název Elginovy mramory).
Na tento akt bývá některými nahlíženo jako na čin kulturního vandalismu a krádeže. Je předmětem desítky let trvajícího sporu mezi Velkou Británií, která Elginovy mramory dosud vystavuje v Britském muzeu v Londýně, a Řeckem, které usiluje o jejich návrat.