Erik Scavenius | |
---|---|
![]() | |
Narození | 13. července 1877 Møn |
Úmrtí | 29. listopadu 1962 (ve věku 85 let) Kodaň |
Povolání | diplomat a politik |
Ocenění | velkokříž Vasova řádu (1914) velkokříž Řádu bílé růže (1919) |
Politická strana | Radikální liberální strana |
Choť | Emma Scavenius (1913–1946)[1] Alice Scavenius (1946–1962)[1] |
Rodiče | Carl Sophus Brønnum Scavenius |
Rod | Scavenius |
Příbuzní | Roger Scavenius a Carl Sophus Brønnum Scavenius (sourozenci) |
Funkce | ministr zahraničních věcí Dánska (1909–1910) ministr zahraničních věcí Dánska (1913–1920) ministr zahraničních věcí Dánska (1940–1943) dánský premiér (1942–1943) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Erik Julius Christian Scavenius (13. července 1877 zámek Klintholm – 29. listopadu 1962 Gentofte) byl dánský politik a diplomat šlechtického původu. Byl ministrem zahraničí ve třech obdobích (1909-1910, 1913-1920 a 1940-1943), celkem jedenáct let, a to v klíčových obdobích dánské diplomacie (světové války, plebiscity o návratu severního Šlesvicka Dánsku). Během okupace Dánska německou armádou se stal i premiérem (1942-1943). Jeho vláda byla poslední relativně nezávislou dánskou vládou za druhé světové války, po jejím pádu byl nastolen mnohem více okupační režim. Byl členem Landstingu (horní komory dánského parlamentu), a to v letech 1918-1920 a 1925-1927. Zastupoval tam středovou Radikálně liberální stranu. V letech 1922–1924 byl jejím předsedou. Scavenius patřil k elitářské politické tradici, která nedůvěřovala demokraticky zvoleným politikům a podezírala je z populismu, neschopnosti čelit realitě a dělat kompromisy. Například během jednání o navrácení Šlesvicka Dánsku po první světové válce prosazoval opatrnější přístup než mnoho nacionalistických politiků. Jeho politika vstřícnosti vůči nacistickým okupačním úřadům během druhé světové války je jednou z trvalých kontroverzí dánské veřejné debaty. Jedni jeho politiku považují za nutný kompromis k ochraně dánského státu, druzí za kolaboraci a zradu demokracie.