Evangelii gaudium česky Radost evangelia Apoštolská exhortace papeže Františka | |
---|---|
Datum | 24. listopadu 2013 – viz apoštolské exhortace na webu Svatého stolce |
Téma | O hlásání evangelia v současném světě AAS 105 (12): 1019–1137 |
Text | |
anglicky | |
česky | |
Evangelii gaudium (česky Radost evangelia) je první apoštolská exhortace, kterou vydal papež František 24. listopadu 2013 při zakončení Roku víry a která byla veřejně představena o dva dny později. Originální znění napsal ve španělštině[zdroj?] poté, co se vrátil ze Světových dnů mládeže 2013. Skládá se z úvodu a pěti kapitol:
Exhortaci zveřejnil Svatý stolec 26. listopadu 2013. Dokument vychází z propozic synodu o nové evangelizaci (7.–28. října 2012, dokument je cituje 27×) a papež jej podle tiskového mluvčího napsal v srpnu 2013 po návratu ze Světových dní mládeže v Riu de Janeiro, přičemž originál byl psán ve španělštině. Třináctkrát je citována apoštolská exhortace Pavla VI. Evangelii nuntiandi, dále jsou citování církevní otcové, středověcí teologové, ale i zástupci novodobé teologie jako sv. John Henry Newman, Henri de Lubac a Romano Guardini či spisovatel Georges Bernanos, zřetel je brán i na dokumenty latinskoamerických episkopátů z Aparecidy a Puebla, závěry 15. shromáždění katolických blízkovýchodních patriarchů a texty biskupských konferencí z Indie, Spojených států, Francie, Brazílie, Filipín a Konga. Dokument má více než sto stran. V pěti kapitolách pojednává o sedmi hlavních bodech: reforma církve v misionářském vycházení (misionářská transformace), pokušení pastoračních pracovníků, církev vnímaná jako evangelizující celek Božího lidu, homilie a její příprava, společenské začlenění chudých, pokoj a sociální dialog, duchovní motivace misionářského nasazení. Pojítkem mezi všemi tématy je milosrdná Boží láska a radost jako evangelizační styl. Zároveň papež zdůraznil, že „od papežského magisteria není nutné očekávat definitivní nebo kompletní slovo o všech otázkách, které se týkají církve a světa“. Píše též: „Přehnaná centralizace namísto pomoci komplikuje život církve i její misionářskou dynamiku. Také papežství a centrální struktury všeobecné církve potřebují slyšet výzvu k pastorální konverzi.“ Přesycovat společnost bez rozmyslu daty vede podle exhortace k nesmírné povrchnosti při formulaci morálního stanoviska, a proto je nezbytné vychovávat ke kritickému myšlení a k hodnotové zralosti.[1][2]