Evangelium podle Marka | |
---|---|
Autor | Marek Evangelista a anonym |
Původní název | Εὐαγγέλιον κατὰ Μᾶρκον |
Jazyk | řečtina |
Žánr | evangelium |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Evangelium podle Marka (zkratka Mk) je druhá kniha v pořadí Nového zákona a od 13. století bývá tradičně rozděleno do 16 kapitol. Je nejkratší a nejstarší ze čtyř kanonických evangelií. Spolu s Matoušovým a Lukášovým evangeliem patří mezi tzv. synoptická evangelia. Spis vznikl pro helénsko-křesťanskou komunitu zřejmě před rokem 70, protože neobsahuje žádnou narážku na zničení jeruzalémského Chrámu.[1] Někteří badatelé však prosazují data ještě starší, až k roku 40 n. l.[2] Je možné, že místem vzniku byl Řím. Tradice dodává, že Marek nebyl očitým svědkem událostí, ale že psal to, co se dověděl od apoštola Petra.
Jako ostatní evangelisté, i autor druhého evangelia sesbíral různé materiály pojednávající o životě a smrti (a vzkříšení) Ježíše Krista a sestavil z nich ucelené vyprávění. Podle tzv. teorie dvou pramenů z tohoto evangelia čerpají jako z jednoho ze svých zdrojů další evangelisté Matouš (asi 45 % textu) a Lukáš (asi 41 % textu).[3]
Pouze v Markově evangeliu je např. podobenství o zasetém semenu (Mk 4, 26 (Kral, ČEP)) a Uzdravení slepého v Betsaidě (Mk 8, 22 (Kral, ČEP)).