Ferenc Gyulai | |
---|---|
Vrchní velitel v Lombardii | |
Ve funkci: 27. dubna 1859 – 8. června 1859 | |
Rakouský ministr války | |
Ve funkci: 2. června 1849 – 16. července 1850 | |
Předchůdce | Franz Cordon |
Nástupce | Anton Csorich |
Narození | 1. září 1798 Pešť |
Úmrtí | 21. září 1868 (ve věku 70 let) Vídeň |
Místo pohřbení | Hrobka Wratislavů z Mitrowicz v Čimelicích |
Rodiče | Ignácz Gyulay |
Profese | politik a důstojník |
Ocenění | rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského Řád sv. Stanislava 1. třídy Řád bílého orla Řád sv. Anny 1. třídy rytíř Řádu zlatého rouna |
Commons | Ferencz Jozsef Gyulai |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ferenc hrabě Gyulay de Marosnémeth et Nádaska (německy Franz Joseph Graf Guylay; 1. září 1798, Pešť – 21. září 1868, Vídeň), také známý jako Ferencz Gyulai nebo Franz Gyulai, byl maďarský šlechtic a rakouský generál, který dosáhl vojenských úspěchů především v Itálii v revolučních letech 1848–1849. Následně se stal rakouským ministrem války (1849–1850). V roce 1859 převzal vrchní velení rakouských vojsk v Itálii, v rámci války se Sardinií byl poražen v bitvě u Magenty a penzionován.[1]