Fiat iustitia, et pereat mundus je latinská fráze, která znamená „Nechť je vykonána spravedlnost, i kdyby měl svět zahynout.“[1]
Tuto větu měl jako své motto císař Svaté říše římské Ferdinand I. (1556–1564),[2] který ji používal jako své heslo a stala se důležitým pravidlem pro řízení říše. Pravděpodobně pochází z knihy Loci Communes (1563) od Johannese Jacoba Manlia.[3] Je to zásada, která znamená, že spravedlivé rozhodnutí by mělo být učiněno bez ohledu na praktické důsledky. Alternativní verze této fráze zní Fiat iustitia ruat caelum, tedy „Nechť je vykonána spravedlnost, i kdyby mělo nebe spadnout.“[1]
Jedním ze slavných užití této fráze je dílo Immanuela Kanta K věčnému míru: filosofický náčrtek (německy: Zum ewigen Frieden. Ein philosophischer Entwurf) z roku 1795, kde ji použil k vyjádření protikladné povahy své morální filosofie vůči utilitarismu. Parafrázoval ji jako „Nechť vládne spravedlnost, i kdyby měli všichni lotři na světě zahynout.“[4][5][6]
Ludwig von Mises napsal v knize Lidské jednání: Pojednání o ekonomii (anglicky: Human Action): „Utilitaristický ekonom neříká: Fiat justitia, pereat mundus. Říká: Fiat justitia, ne pereat mundus.“[7] (Tedy „Nechť je vykonána spravedlnost, aby svět nezahynul“ nebo „Nechť je vykonána spravedlnost, jinak svět zahyne.“)