Fortuna

Fortuna
Původ	římský
Symboly	koule, kormidlo, Roh hojnosti
Rodiče	Jupiter
Oblast uctívání	Římská říše
Řecký ekvivalent	Týché
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fortuna, latinsky Fortūna, je římská bohyně osudu, zpravidla šťastného (Fortuna bona), ale také nešťastného (Fortuna mala), která zajišťovala válečné úspěchy, úrodu i plodnost. Byla spojována s nepředvídatelností lidského osudu, ale nebyla chápána jako nepřekonatelná – na rozdíl od osudu zvaného fatum. Byla ztotožněna s řeckou Tyché, od které převzala také atributy: roh hojnosti a kormidlo, jímž řídí lidské osudy. Podle tradice byl její kult zaveden třetím římským králem Serviem Tulliem nebo jeho předchůdcem Ancem Marciem. Tomu, že nebyla ctěna od nejstarších dob, napovídá fakt, že neměla svého flamina.^[1][2]

Latinské fortūna znamená „náhoda, osud, štěstěna“ a vychází z fors „náhoda, štěstí“, a to snad z praindoevropského *b^her- „nést“, ale též „nosit děti“. V latině v tomto případě snad došlo k sémantickému posunu od „nést“ k „to, co je přineseno“.^[3] Fortuna byla také ctěna s přívlastkem primigenia („prvorozená“) a chápána jako prvorozená dcera Jova. Cicero ve svém díle De divinatione však také zmiňuje kultovní sochu Fortuny, jež měla na klíně malého Jova a Junonu. Jaan Puhvel ji z toho důvodu srovnává s védskou Aditi, která je matkou i dcerou Dakši.^[4]