Francesco Lazzaro Guardi | |
---|---|
Narození | 5. října 1712 Benátky |
Úmrtí | 1. ledna 1793 (ve věku 80 let) nebo 1792 (ve věku 79–80 let) Benátky |
Národnost | Ital |
Vzdělání | základy malířských technik získal v dílně svého staršího bratra Giovanni Antonia Guardiho (1699–1760), ale významnějšího školení se mu dostalo v dílně Michele Marieschiho |
Povolání | universální malíř; vynikl jako malíř vedut, ale maloval i fresky, oltářní obrazy, výjevy z mytologie, květinová zátiší, benátskou krajinu, ale i divadelní rekvizity |
Rodiče | Domenico Guardi a Maria Claudia Pichler |
Děti | Giacomo Guardi |
Příbuzní | Giovanni Antonio Guardi[1], Maria Cecilia Guardi a Niccolo Guardi[1] (sourozenci) |
Významná díla | Výjevy ze slavností při korunovaci dóžete Alvise IV. Moceniga (Louvre, Paříž); Santa Maria della Salute (Skotská národní galerie, Edinburgh, V. Británie); Nádvoří paláce (Národní galerie v Praze, ČR) |
Ovlivněný | Michele Marieschi |
Vliv na | vyvrcholení benátského rokoka ve vedutách rodných Benátek |
Ocenění | Benátskou republikou |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Francesco Lazzaro Guardi (5. října 1712 Benátky – 1. ledna 1793 Benátky) byl spolu s Giovanni Antonio Canalem, zv. Canaletto (1697–1768) a Bernardo Bellottem (1721–1780) jedním z největších vedutistů v době benátského rokoka. Maloval však i oltářní obrazy, obrazy s historickou tematikou, portréty nebo květinová zátiší. Po smrti upadl v zapomnění a jeho tvorba byla znovu objevena až na přelomu 19. a 20. století.[2]