George Whitefield

George Whitefield
Osobní údaje
Datum narození	16. prosince 1714
Místo narození	Gloucester, Království Velké Británie
Datum úmrtí	29. září 1770 (ve věku 55 let) nebo 30. září 1770 (ve věku 55 let)
Místo úmrtí	Newburyport, Britská Amerika
Místo pohřbení	Massachusetts
Povolání	duchovní, teolog, spisovatel a kazatel
Alma mater	Pembroke College, Oxford The Crypt School
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

George Whitefield (/ˈwɪtfiːld/, také známý jako Whitfield; 27. prosince 1714 – 30. září 1770) byl anglikánský kněz a misionář, který patřil k zakladatelů metodismu a evangelikalismu.^[1][2]

Narodil se v Gloucesteru a v roce 1732 se zapsal na Pembroke College na Oxfordské univerzitě. Tam vstoupil do „Svatého klubu“ a poznal bratry Wesleyovy, Johna a Charlese, s nimiž pak později úzce spolupracoval. Po získání bakalářského titulu byl vysvěcen. Okamžitě začal kázat, ale neusadil se v žádné farnosti. Stal se putovním kazatelem a misionářem. V roce 1740 Whitefield odcestoval do Severní Ameriky, kde podnítil řadu lokálních náboženských oživení, která se stala součástí „velkého probuzení“. Jeho metody byly kontroverzní a účastnil se mnoha debat a sporů s dalšími duchovními.

Whitefield získal široké uznání; kázal nejméně 18 000krát asi 10 milionům posluchačů ve Velké Británii a jejích amerických koloniích. Dokázal nadchnout velké publikum pomocí mocné kombinace dramatického projevu, náboženské rétoriky a vlastenectví.^[3]

Byl také otrokářem; vlastnil plantáž, na níž pracovali afričtí otroci. Z práce otroků podporoval sirotčince.^[4]