Gioacchino Rossini

Gioachino Rossini
Gioacchino Rossini v roce 1865, portrét od Étienna Carjata
Rodné jméno	Gioachino Antonio Rossini
Narození	29. února 1792 Pesaro
Úmrtí	13. listopadu 1868 (ve věku 76 let) Passy
Příčina úmrtí	kolorektální karcinom
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise (1868–1887) Santa Croce (od 1887) Grave of Rossini Tomb of Gioachino Rossini, Florence
Alma mater	Conservatorio Giovanni Battista Martini
Povolání	hudební skladatel
Rodiče	Giuseppe Rossini a Anna Guidarini
Manžel(ka)	Isabella Colbranová (1822–1837) Olympe Pélissierová (1846–1868)
Významná díla	Lazebník sevillský Popelka Italka v Alžíru Turek v Itálii Cesta do Remeše
Ocenění	velkodůstojník Řádu čestné legie (1864) Řád za zásluhy v oblasti umění a věd Řád sv. Stanislava
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gioacchino Antonio Rossini, někdy i Gioachino Antonio Rossini^{[pozn. 1] [pozn. 2]} (29. února 1792 Pesaro, Itálie – 13. listopadu 1868 Passy, Francie) byl italský hudební skladatel, který je známý především díky svým operním dílům, v tomto žánru ustanovil nové standardy.^[6][7] Složil také mnoho písní, několik komorních a klavírních skladeb a psal také duchovní hudbu.

Rossini se narodil v italském městě Pesaro rodičům hudebníkům – otec byl trumpetista a matka byla zpěvačka. Začal skládat ve věku 12 let a vzdělával se na hudební škole v Bologni. Jeho první opera byla uvedena v roce 1810 v Benátkách, tehdy mu bylo 18 let. V roce 1815 byl angažován jako operní skladatel a ředitel divadla v sicilském hlavním městě Neapoli, tehdy významné baště belcanta. V období 1810–1823 napsal pro italské scény 34 oper, které se hrály v Benátkách, Miláně, Ferraře, Neapoli a jinde. Tato velká produktivita vyžadovala pro některé části oper (např. jeho populární předehry) téměř formální přístup a určité množství výpůjček z již složených vlastních kompozic. Během tohoto období vytvořil svá posléze nejoblíbenější díla, mimo jiné komické opery Italka v Alžíru, Lazebník sevillský a Popelka, které vynesly na vrchol tradici opery buffa, a také melodrama (opera semiseria) Straka zlodějka. Zkomponoval také díla v dramatickém stylu opera seria jako jsou Othello, Tancredi a Semiramis, vzbuzující stejně jako jeho komické opery obdiv svými melodickými inovacemi, barvitostí harmonie a novátorským užitím hudebních nástrojů, ale též svými dramatickými formami. V roce 1824 byl angažován pařížskou scénou Opéra national de Paris, aby vytvořil operu Cesta do Remeše pro slavnostní korunovaci francouzského krále Karla X., konanou podle tradice v Remeši. Hudbu z této své poslední opery na libreto v italštině později znovu použil pro svou první operu ve francouzštině s názvem Hrabě Ory. Pro pařížské operní divadlo poté vznikla díla Obléhání Korintu a Mojžíš v Egyptě, což byly revize jeho dvou starších oper napsaných původně na italská libreta. V roce 1829 měla v Paříži premiéru Rossiniho poslední opera Vilém Tell.

Dosud nebylo zcela vysvětleno, proč Rossini na posledních 40 let svého života zanechal skládání oper; podílet se na tom mohlo špatné zdraví, získané bohatství, které mu jeho úspěch přinesl, a vzestup spektakulárního žánru grand opéra, kterým se proslavili skladatelé jako byl Giacomo Meyerbeer. V době od raných třicátých let až do roku 1855, kdy opustil Paříž a usídlil se v Bologni, složil Rossini velmi málo děl. Po návratu do Paříže v roce 1855 se proslavil svými sobotními hudebními salony, pravidelně navštěvovanými hudebníky a osobnostmi pařížských uměleckých a módních kruhů. Pro své „soirées“ (večírky) složil zábavné skladby Péchés de vieillesse. Jeho posledním velkým dílem byla mše Petite messe solennelle (1863). Zemřel v Passy u Paříže v roce 1868.

Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>