Giovanni Battista Piazzetta | |
---|---|
![]() Giovanni Battista Piazzetta (autoportrét z 30. let 18. století; kresba uhlem doplněná olovnatou bělobou na šedozeleném papíře; Muzeum Thyssenů-Bornemiszů, Madrid, Španělsko) | |
Narození | 13. února 1682 nebo 1683 Benátky |
Úmrtí | 28. dubna 1754 Benátky |
Národnost | Ital |
Vzdělání | vyučen v řezbářské dílně svého otce; krátce se učil u malíře Antonia Molinariho odkud odešel pracovat do boloňské dílny Giuseppe Marii Crespiho |
Povolání | malíř náboženských a žánrových obrazů, freskař; rytec a výborný kreslíř |
Rodiče | Giacomo Piazzetta |
Významná díla | Sv. Jakub Větší vedený na popravu (1722, kostel San Stae, Benátky); Sláva sv. Dominika (1727, bazilika Santi Giovanni e Paolo, Benátky); Nanebevzetí Panny Marie (1735, Louvre, Paříž); Rebeka u studny (1740, Pinacoteca di Brera, Milán); Mladý praporečník (1742, Gemäldegalerie, Drážďany) |
Vliv na | vyvrcholení rokokového malířství v Benátkách |
Ocenění | zvolen členem Clementinské akademie v Bologni (1727); první ředitel nově založené Malířské akademie v Benátkách (1750) |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Giovanni Battista Piazzetta (13. února 1682 nebo 1683 Benátky – 28. dubna 1754 tamtéž), nazývaný též jako Giambattista či Giambattista Valentino Piazzetta, byl italský malíř, jeden z hlavních představitelů benátského rokoka. Maloval náboženské obrazy s mravoučným obsahem. Ve svých dílech obnovil dramatičnost zobrazeného tématu prostřednictvím gradace světla a stínu. Na jeho kolorismus navázal Giovanni Battista Tiepolo (1696–1770).[1]