Back Giovanni Bellini Afrikaans جوفاني بيليني Arabic جوفانى بيلينى ARZ Giovanni Bellini AST Джованни Беллини Bashkir Джавані Беліні Byelorussian Джаваньні Бэліні BE-X-OLD Джовани Белини Bulgarian Giovanni Bellini Breton Giovanni Bellini Catalan
| Giovanni Bellini | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1424/28 nebo 1430/34 Benátky |
| Úmrtí | 26. nebo 29. listopad 1516 Benátky |
| Místo pohřbení | Bazilika svatých Jana a Pavla |
| Národnost | Ital |
| Vzdělání | vyučil se v dílně Belliniů; poučení získal od svého švagra Andrey Mantegni |
| Povolání | malíř obrazů s náboženskou a mytologickou tematikou |
| Rodiče | Jacopo Bellini |
| Příbuzní | Gentile Bellini[1] a Nicolosia Bellini (sourozenci) Andrea Mantegna (švagr) |
| Významná díla | Agonie v Getsemanské zahradě (1458/60, Národní galerie v Londýně), Pala di San Giobbe (1478/80, Gallerie dell’Accademia), Dóže Leonardo Loredan (1501/02, Národní galerie v Londýně), Hostina bohů (1514, Národní galerie ve Washingtonu) |
| Ovlivněný | Florenťanem Donatellem, švagrem Andreou Mantegnou a Sicilanem Antonellem da Messina; později i svými žáky – Giorgionem a Tizianem |
| Vliv na | rozvoj benátské malby 16. století |
| Ocenění | 1473 jmenován pittore del dominio (malíř jmenovaný Benátskou republikou); stal se sensariem (makléřem) ve Fondaco dei Tedeschi (Dům německých kupců) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Giovanni Bellini, zvaný také Giambellino (1424/28 nebo 1430/34 Benátky – 26. nebo 29. listopad 1516 Benátky), byl skutečným zakladatelem benátské renesanční malby. Vytvořil vlastní lyrický styl, v němž spojil obdiv k přírodě s citovým půvabem.[2] Původně muránskou kompozici Sacra Conversazione Giovanni Bellini přetvořil, když Madonu s dítětem umístil pod klenbu apsidy a obklopil ji postavami světců s výrazy opravdové svatosti.[3] K dokonalosti však dovedl nejen vyobrazení Madon s dítětem, ale také podobizny významných osobností. Vytříbená barevnost jeho obrazů s mytologickou tematikou se stala základem pro pozdější Giorgionovu a Tizianovu malířskou tvorbu.
- ↑ Union List of Artist Names. 5. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-05-21].
- ↑ Kolektiv autorů. Bellini, Giovanni. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol., eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. B/28.
- ↑ Kolektiv autorů. Bellini, Giovanni. In: Slovník světového malířství (překlad z německého originálu). Vydala nakladatelství Odeon a Artia, Praha, 1991. Str. 44–46.