Godefroy z Bouillonu

Godefroy z Bouillonu
Ochránce Svatého hrobu
Jezdecká socha Godefroye z Bouillonu v Bruselu
Doba vlády	22. července 1099 – 18. července 1100
Korunovace	22. července 1099
Úplné jméno	Godefroy z Bouillonu
Tituly	Dolnolotrinský vévoda
Narození	kolem 1060 Boulogne
Úmrtí	18. července 1100 Jeruzalém
Pohřben	Bazilika Svatého hrobu 23. července 1100
Předchůdce	funkce neexistovala
Nástupce	Balduin I.
Otec	Eustach II. z Boulogne
Matka	Ida z Boulogne
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Godefroy z Bouillonu ([godefroj z bujónu]; někdy uváděn jako Godefroi, ve starší české literatuře také Gottfried nebo Bohumír z Bouillonu; francouzsky Godefroy de Bouillon; 1060^?[1] – 18. července 1100) byl dolnolotrinský vévoda, pán z Bouillonu a jeden z vůdců první křížové výpravy. Narodil se jako prostřední syn hraběte Eustacha II. a jeho druhé manželky Idy z Boulogne, která pocházela z rodu Karla Velikého.^[2] V mládí Godefroy složil přísahu římsko-německému králi Jindřichu IV., na jehož straně pak bojoval ve válce o investituru a účastnil se i dobytí Říma roku 1083.^[3]

Když roku 1095 vyhlásil papež Urban II. první křížovou výpravu za osvobození Božího hrobu v Jeruzalémě, Godefroy brzy ohlásil svou účast. Prodal nebo zastavil většinu svého majetku^[4] a spolu se svými bratry se na křižáckou výpravu vydal.^[5] S výpravou se účastnil všech rozhodujících bitev, Nikaie, Dorylaea, Antiochie a v červnu 1099 i konečného útoku na Jeruzalém. Po dobytí Jeruzaléma byl křižáckými velmoži zvolen vládcem města a dobytých území s titulem Ochránce Svatého hrobu.^[6] V čele křižáckých vojsk poté odrazil útok fátimovské i damašské armády, poté však těžce onemocněl a roku 1100 v Jeruzalémě zemřel. Pro další generace Franků v křižáckých státech se Godefroy stal legendou a jeho síla a odvaha se stala námětem mnoha truvérských písní.^[5]