Gregory Peck

Gregory Peck
Gregory Peck v roce 1948
Rodné jméno	Eldred Gregory Peck
Narození	5. dubna 1916 San Diego
Úmrtí	12. června 2003 (ve věku 87 let) Los Angeles
Místo pohřbení	Katedrála Panny Marie Andělské v Los Angeles
Alma mater	Kalifornská univerzita v Berkeley
Aktivní roky	1941–2000
Choť	Greta Kukkonen (1942–1955) Veronique Passani (1955–2003)
Děti	5, včetně Cecilie Peck
Rodiče	Bernice Mae Ayres[1]
Příbuzní	Ethan Peck (vnuk)
Oficiální web	www.gregorypeck.com
Oscar
Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli 1962 – Jako zabít ptáčka Jean Hersholt Humanitarian Award 1968 – za pomoc v humanitárních otázkách
Zlatý glóbus
Nejlepší mužský herecký výkon (drama) 1947 – The Yearling 1963 – Jako zabít ptáčka Cena Cecila B. DeMilla 1969 – za celoživotní dílo Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli v seriálu, minisérii nebo TV filmu 2004 – Bílá velryba
César
Čestný César 1995 – za celoživotní dílo
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gregory Peck, celým jménem Eldred Gregory Peck (5. dubna 1916 La Jolla, Kalifornie – 12. června 2003 Los Angeles, Kalifornie) byl americký herec, držitel Oscara a jedna z nejpopulárnějších filmových hvězd 40. až 60. let 20. století.^[2]

Po studiu na konzervatoři Neighborhood Playhouse u Sanforda Meisnera začal Peck vystupovat v divadelních představeních, účinkoval ve více než padesáti divadelních hrách a třech broadwayských inscenacích. První úspěch u kritiky zaznamenal ve filmu The Keys of the Kingdom (1944), dramatu režírovaném Johnem M. Stahlem, který mu vynesl první nominaci na Oscara. Hrál také v řadě úspěšných filmů, například v romantickém dramatu The Valley of Decision (1944), ve filmu Alfreda Hitchcocka Rozdvojená duše (1945) a v rodinném snímku The Yearling (1946). Na konci 40. let se setkal s vlažnějšími komerčními ohlasy, když účinkoval ve filmech jako Případ Paradineová (1947) a The Great Sinner (1948). Celosvětového uznání dosáhl Peck v 50. a 60. letech, kdy se objevil v rychlém sledu ve filmové adaptaci Captain Horatio Hornblower R.N. (1951) na motivy románů C. S. Forestera s ústřední postavou Horatiem Hornblowerem a v biblickém dramatu David a Batšeba (1951). Po boku Avy Gardnerové si zahrál ve filmu Sněhy Kilimandžára (1952) a s Audrey Hepburnovou se pak objevil ve filmu Prázdniny v Římě (1953), za ten získal Zlatý glóbus.

Mezi další významné filmy, v nichž se objevil, patří Bílá velryba (1956)^{[pozn. 1]}, Děla z Navarone (1961), Mys hrůzy (1962)^{[pozn. 2]}, Přichází Satan! (1976) a Hoši z Brazílie (1978). Během své kariéry často ztvárňoval protagonisty s morálními zásadami. Džentlemanská dohoda (1947) se soustředila na téma antisemitismu, zatímco Peckova postava ve filmu Přímo nad hlavou (1949) se zabývala problematikou posttraumatické stresové poruchy z období druhé světové války. Za roli Atticuse Finche ve filmu Jako zabít ptáčka (1962), což byla adaptace stejnojmenné moderní klasiky zabývající se problematikou rasové nerovnosti, získal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon. Za něj se mu posléze dostalo všeobecného uznání. V roce 1983 si zahrál po boku Christophera Plummera ve filmu Šarlatový a černý jakožto Hugh O'Flaherty, katolický kněz, který za druhé světové války zachránil v Římě tisíce uprchlých spojeneckých válečných zajatců a Židů.

Peck byl také aktivní také v politice, v roce 1947 napříkad kritizoval činnost Výboru pro neamerickou činnost Sněmovny reprezentantů Spojených států a například prezident Richard Nixon ho vysloveně považoval za svého politického oponenta. Naproti tomu prezident Lyndon B. Johnson Pecka v roce 1969 vyznamenal Prezidentskou medailí svobody za jeho celoživotní humanitární úsilí. Peck zemřel ve spánku na bronchopneumonii ve věku 87 let. V roce 1999 jej Americký filmový institut zařadil mezi 25 největších mužských hvězd klasické hollywoodské kinematografie.^{[pozn. 3]}

Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>