Gustav Stresemann | |
---|---|
Gustav Stresemann | |
7. německý říšský kancléř | |
Ve funkci: 13. srpna 1923 – 23. listopadu 1923 | |
Prezident | Friedrich Ebert |
Předchůdce | Wilhelm Cuno |
Nástupce | Wilhelm Marx |
Stranická příslušnost | |
Členství | NLP (1907–1918) DDP (1918) DVP (1918–1929) |
Narození | 10. května 1878 Berlín, Německé císařství |
Úmrtí | 3. října 1929 (ve věku 51 let) Berlín, Německo |
Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
Místo pohřbení | Luisenstadt Cemetery |
Choť | Käte Stresemann (1903–1929) |
Děti | Wolfgang Stresemann |
Příbuzní | Christina Stresemann (vnučka) |
Sídlo | Berlín |
Alma mater | Lipská univerzita Humboldtova univerzita Univerzita Friedricha Wilhelma v Berlíně Andreas-Gymnasium Berlin |
Profese | politik a diplomat |
Ocenění | Nobelova cena za mír (1926) |
Commons | Gustav Stresemann |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gustav Stresemann (10. května 1878, Berlín – 3. října 1929, Berlín) byl německý liberální státník a nejvýraznější postava meziválečné zahraniční politiky Výmarské republiky. Na vrcholu své kariéry byl německým kancléřem (1923) a následně dlouholetým ministrem zahraničí (1923–1929). V roce 1926 podepsal se sovětským Ruskem Berlínskou dohodu, která potvrdila tzv. Rapallskou smlouvu. Podařilo se mu konsolidovat vztahy s Francií, za což mu byla společně se Aristidem Briandem udělena Nobelova cena míru. V témže roce dovedl Německo do Společnosti národů.
Stresemann byl aktivním zednářem působící v lóži Frederik Veliký.