H. Robert Horvitz | |
---|---|
Narození | 8. května 1947 (77 let) Chicago |
Bydliště | Spojené státy americké |
Národnost | Běloši |
Alma mater | Harvardova univerzita (do 1974) Niles East High School Massachusettský technologický institut Massachusetts Institute of Technology School of Science |
Povolání | biolog, vysokoškolský učitel, genetik a lékař |
Zaměstnavatelé | Lékařský institut Howarda Hughese (od 1988) Massachusettský technologický institut |
Ocenění | W. Alden Spencer Award (1986) Cena Národní akademie věd USA za molekulární biologii (1988) Novartis-Drew Award (1996) Rosenstielová cena (1997) Alfred P. Sloan, Jr. Prize (1998) … více na Wikidatech |
Choť | Martha Constantine-Paton[1] |
Web | web |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Howard Robert Horvitz (* 8. května 1947 Chicago) je americký biolog, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 2002. Za objevy týkající se genetické regulace vývoje orgánů a programované buněčné smrti ji spolu s ním obdrželi Sydney Brenner a John Sulston.[2] Horvitz při studiu hlístice Caenorhabditis elegans identifikoval dva geny potřebné pro vznik programované buněčné smrti. Později ukázal, že jiný gen před buněčnou smrtí chrání, a také identifikoval geny, které řídí způsob odstraňování odumřelých buněk. Tyto poznatky položily základy pro pochopení buněčné smrti na genetické úrovni a přispěly k významnému pokroku nejen ve vývojové biologii, ale také v lékařském výzkumu, kde napomohly k objasnění patogeneze mnoha nemocí a nalezení nových strategií pro cílenou terapii některých neurodegenerativních onemocnění, např. Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, nebo rakoviny.
Svoje průlomové výzkumy zahájil v polovině 70. let v Laboratoři molekulární biologie v anglickém Cambridge. Později se stal profesorem Massachusettského technologického institutu v USA.