Hannibal | |
---|---|
Hannibalova busta nalezená ve městě Capua (autenticita je předmětem sporů) | |
Narození | 247 př. n. l. Kartágo |
Úmrtí | 183 př. n. l. (ve věku 63–64 let) Gebze |
Choť | Imilce |
Děti | Haspar Barcas |
Rodiče | Hamilkar Barkas |
Příbuzní | třetí dcera Hamilkara Barky, Hasdrubal Barkas[1][2], Mago Barkas, první dcera Hamilkara Barky a druhá dcera Hamilkara Barky (sourozenci) |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | Generál, Admirál |
Doba služby | 221 př. n. l.–185 př. n. l. |
Sloužil | Kartágo (do roku 202 př. n. l.) Seleukovská říše Bithýnie |
Složka | Kartaginská armáda (do roku 202 př. n. l.) Seleukovská flotila Bithýnijská flotila |
Války | Druhá punská válka Syrská válka |
Bitvy | Obléhání Sagunta (219 př. n. l.) Bitva na řece Ticino (218 př. n. l.) Bitva na řece Trebia (218 př. n. l.) Bitva u Trasimenského jezera (217 př. n. l.) Bitva u Kann (216 př. n. l.) Bitva na řece Silarus (212 př. n. l.) Bitva u Herdonie (212 př. n. l.) Bitva u Zamy (202 př. n. l.) |
multimediální obsah na Commons |
Hannibal Barkas byl kartaginský generál, stratég a taktik. Žil v období převratných změn ve středomořském světě, během nichž získali Římané převahu nad takovými mocnostmi, jakými byly Kartágo, Makedonie, Syrakusy a seleukovská říše.
Jednalo se o bezesporu nejproslulejšího vojáka v dějinách Kartága. Jedním z jeho nejslavnějších činů byl pochod jeho armády (včetně válečných slonů) z Ibérie, přes Pyreneje, jižní Galii a Alpy až na sever Apeninského poloostrova v době na počátku druhé punské války. Po vpádu na Apeninský poloostrov rozdrtil několik římských armád v sérii bitev, z nichž nejvýznamnější jsou jeho vítězství u Trasimenského jezera a u Kann. Na stranu Hannibala poté přešlo druhé největší italské město, Capua, spolu s většinou jižní Itálie. Přímého útoku na udatně bráněný Řím se však neodvážil, patrně kvůli chybějícím obléhacím strojům a nedostatečnému zásobování.
Dalších více než deset let pokračoval ve válce v Itálii, přičemž neprohrál jediné větší střetnutí, nicméně nebyl schopen dosáhnout vítězného završení konfliktu. Římské legie se zatím vzpamatovaly z utrpěných porážek a jejich vylodění v severní Africe přimělo Hannibala k návratu do Kartága. Zde nakonec podlehl římskému generálovi Scipionu Africanovi v bitvě u Zamy. Několik let po porážce ve druhé punské válce byl svými politickými soupeři v Kartágu přinucen k odchodu do vyhnanství. Jistý čas pobýval na dvoře seleukovského krále Antiocha III., jemuž sloužil jako vojenský poradce během války proti Římanům. Po Antiochově porážce se po různých peripetiích ocitl v Bithýnii. Jelikož mu ale hrozilo, že bude zajat Římany, spáchal zde v roce 183 př. n. l. sebevraždu.
Vesměs bývá hodnocen jako jeden z největších vojenských géniů všech dob. Americký vojenský historik Theodore Ayrault Dodge jej oprávněně nazval „otcem strategie“. Dokonce i Římané, jeho osudoví nepřátelé, přijali řadu jím uplatňovaných taktických prvků. To mu zajistilo výjimečnou reputaci v moderním světě a i takoví vojáci, jako byl Napoleon Bonaparte či vévoda z Wellingtonu, neváhali Hannibala označit za „geniálního stratéga“. Jeho dramatický život se stal námětem mnoha filmů a dokumentů.